Berlínský institut pro obyvatelstvo a rozvoj (Berlin-Institut für Bevölkerung und Entwicklung  ) vydal v tomto týdnu k výročí studii mapující zmíněných pětadvacet let. Studie, jejíž obsah přenášejí četná německá média (viz ) mluví o stále existujících propastných rozdílech mezi oběma částmi Německa. „Výsledek studie života od roku 1990 je zarážející,“ říká ředitel institutu Reiner Klingholz.

Před pětadvaceti lety to byl Helmut Khol, který politicky prosadil výměnu východoněmecké marky za západoněmeckou a sliboval východním Němcům prosperitu. Odlišný ekonomický systém a zaběhaný způsob života obyvatel NDR se stal neočekávaně velkou brzdou integrace obou částí země. Proto ředitel Klingholz jen bezradně podotýká: „Jednota není politický akt vůle, ale dlouhodobý proces." Studie jeho ústavu konstatuje: Ekonomické rozdíly se zmenšují a exodus lidí z Východu na Západ se zmenšil. Po sjednocení odešlo na Západ skoro 2 miliony lidí, především mladých. Přesto stále platí, že východoněmečtí dělníci vydělávají v průměru o čtvrtinu méně, pracují však déle a mají nižší produktivitu, než jejich západoněmečtí kolegové. Příkladem je také srovnání toho, že nemovitosti ve dvou východoněmeckých městech Drážďanech a Lipsku jsou o polovinu levnější než v západoněmeckých městech.

V Německu posedlém „autíčkářstvím“ se pochopitelně více vnímá, v jakém kdo jezdí automobilu. Berlínská studie mluví o značkové preferenci odrážející rozdíly: Západní Němci řídí luxusní BMW o téměř dvakrát tolik více než východní Němci, kteří se musí spokojit s českou škodovkou. Dále je rozdíl v tom, že zhruba 30 procent mužů v západním Německu pracuje na plný úvazek a jejich manželky zůstávají doma. Zato dvojnásobek žen v bývalé NDR tradičně odchází každý den do práce.

Devatenáct milionů Němců - necelá čtvrtina obyvatel –se  narodilo v posledních 25 letech, a zpráva odhaduje, že do roku 2040 podíl vzroste na více než polovinu, v té době bude Německo oslavovat 50 let vzájemné pospolitosti.

A co postoje lidí?