Část diskuze se přitom odehrála již na začátku minulého roku, kdy se o programu vlastenecké výchovy začalo mluvit. Tehdy shodou okolností došlo ke kritice premiéry opery Richarda Wagnera Tannhäuser v Novosibiřském divadle. ( viz zpráva TASS ). Režisér představuje v inscenaci Tannhäusera jako filmového režiséra, který natáčí snímek o Kristovi, ve kterém Venuše svádí Krista. Navíc plakát představení zobrazuje Krista ukřižovaného mezi nohami nahé ženy. Tehdy se mluvilo o porušení práva na svobodu svědomí a náboženského vyznání, neboť řada organizací se podepisovala pod petici, která hovoří o neúctě ke společnosti, porušující všeobecně uznávané normy a pravidla chování, prezentujíc se bez ohledu na druhé, na jejich náboženské cítění a pohrdají jimi. V souvislosti s tím podal městský úřad v Novosibirsku žalobu na ředitele divadla a režiséra představení. K tomu se navíc ozval metropolita oblasti novosibirské a berdské Tichon. Následovala dokonce demonstrace asi tří tisíc lidí před divadlem a na to ministr kultury Vladimir Medinskij propustil ředitele divadla Borise Mezdriče. Do toho navíc v divadle v Iževsku byla nastudována inscenace Puškinovy povídky Vánice, ve které údajně se pravoslavný kříž objevuje na scéně v „urážlivé podobě“.

Vlastenectví

Opoziční a prozápadní média začala psát o tom, že není divu, když dochází k napadání umělců tak vláda vymýšlí „vlastenecký katechismus.“ V tomto smyslu lze číst komentář bývalého člena Koordinačního centra ruské opozice Olega Kašina, který píše komentáře do různých opozičních médií, mimo jiné v jednom komentáři uvádí: „V ruském kontextu vlastenectví, jak jej chápe stát a mnozí občané, znamená být loajální k současné moci a vychovávání k takovému vlastenectví znamená, že moc podporuje sama sebe. Kult Velké vlastenecké války je základem současného ruského vlastenectví. Již delší dobu je používán za účelem určitých politických cílů a v poslední době je to díky událostem na Ukrajině. Zde se stuha sv. Jiří stala symbolem památky na válku, zároveň politickým symbolem a skýtá jasný souhrn postojů a hodnot.“ Oleg Kašin vidí politické rozdělení Rusů již v roce 1990, kdy se podle něj národ rozdělil na ´demokraty´ a ´vlastence´. „Tím se stalo, že vlastenec není občan a je představitelem jakési konkrétní politické síly. Před dvaceti lety byla tato síla v opozici a nyní se nachází u moci,“ píše Kašin a dodává, že pojem „vlastenectví“ se stal v dnešním Rusku již delší dobu zdrojem četných politických manipulací a her. Podle něj přijetí „Programu vlastenecké výchovy občanů“ je jen jedna z těchto her a cena tohoto přijetí jsou pouze 2 mld. rublů, ale pro Kreml, jak uvádí Kašin, to znamená 140 milionů občanů, které je nutné přesvědčit, že „vlastenectví“ znamená podporu ruské administrativy. „To má hodnotu mnohem větší než uvedené dvě miliardy,“ píše Kašin.

Administrativa k dokumentu

V oficiálním memorandu k dokumentu je uvedeno: „Státní program si klade za cíl vytvořit podmínky pro zvýšení úrovně konsolidace společnosti při řešení problémů udržitelného rozvoje Ruska a národní bezpečnosti. Program je zaměřen na všechny vrstvy a věkové skupiny ruských občanů, na zachování priority vlastenecké výchovy dětí a mládeže.“

Ještě při přípravě dokumentu se vyjadřoval ruský prezident k problematice výchovy a zdůrazňoval výchovu mládeže ve školách a univerzitách. Podle Putina je Rusko připravené zorganizovat na profesionální úrovni vhodnou formou vzdělávací proces, který se podle něj za poslední desetiletí z Ruska vytratil a musí být proto obnoven.