Ruské vedení si před bombardováním muselo být vědomo, že bombardování bude posuzováno v kontextu nepřátelských postojů mezi sunnity a šíity. V samotném Rusku a v zemích Střední Asie se tento krok intenzivně diskutuje. Zejména když tyto země nyní žijí v určitém napětí. Již dříve prezident Turkmenistánu Gurbanguly Berdymuhamedov jezdil za uzbeckým protějškem Karymovem do Taškentu na konzultace z obav, že Tálibán podnikne útok. Dnes, jeho obavy jsou ještě větší. Stejně vůdce Čečenců Ramzan Kadyrov reagoval na bombardování ovšem opačně, a to nabídkou, že se jeho vojsko účastní bojů v Sýrii, a to v pozemní operaci. Je to zejména severní Kavkaz, kde vzniká v ozbrojených složkách diskuze, zda zapojením Ruska do bojů v Sýrii znamená, že půjdou bojovat za šíity a alavisty proti sunnitům (viz).

Irácká putinománie a Putinovo prohlášení

Západ využívá příležitosti a útočí na nestrannost Ruska v muslimském světě. Například deník Le Parisien nazval Putina šíitem a dává k dobru povídačku, že se v Iráku, kde mimochodem je Putin velmi populární, se o Putinovi mezi lidem vypráví, že jeho otec byl šíitem pocházejícím z jihu Iráku. Zde se měl živit prodejem fíků (tin), a proto se mu přezdívalo Abu Tin a za druhé světové války se ocitl v Sovětském svaze, kde si vzal Rusku – blondýnu a zde se usadil. „Měli bychom dát Putinovi iráckou a syrskou státní příslušnost, protože nás miluje víc než naši vlastní politici, cituje deník jednoho iráckého studenta a další Iráčany a nazývá to iráckou „putinománií“, která se v posledních dnech rozvinula v Iráku v očekávání velkých nadějí a také proto, že zdejší lid byl zvyklý na velkou politickou osobnost, kterou nyní postrádá (viz).

O bombardování promluvil ruský prezident Vladimir Putin ve zvláštním rozhovoru v televizi Rossija (na hoře na snímku)  a nemohl se nevyhnout  problematice ruské podpory šíitů. Rozhovor lze více méně brát jako ruské oficiální prohlášení zemím světa: „Jedná se falešné nařknutí, špinavou hru. Neděláme rozdíl mezi šíiity a sunnity. V Rusku žije početné muslimské obyvatelstvo – tvoří deset procent populace. Jsou našimi občany stejně jako křesťané nebo židé. V žádném případě jsme se nechtěli angažováním v Sýrii zapojit do mezináboženského konfliktu. Jediným naším cílem je podpořit legitimní syrskou vládu a vytvořit podmínky k politickému řešení. Máme dobré vztahy s muslimskými zeměmi jak šíitského, tak sunnitského charakteru. Chováme k nim symaptie a chceme nadále rozvíjet dobré vztahy.“