Jsem starší ročník a tak jsem ještě schytal při prvních školních záznamech přeučování. Tisíce stránek, tisíce pohlavků – tatínku tam nahoře, už jsem se za nepěkné myšlenky mockrát omluvil. Můj (přeučený) rukopis se zastavil ve vývoji při vzrůstajících nárocích na rychlost; tedy dodnes píši jako pras… jako doktor. Úplně „odkecaný“ jsem v cizí domácnosti, když tam není již zmíněná příslušná škrabka na brambory. Zato při tenise, než se pravák vzpamatoval, už byl na světě mečbol. Fotbalových gólů pravou spočítám na prstech jedné (levé) ruky, ale protivník při rvačce (zamlada) okamžitě poznal, která noha se mu zabořila do pozadí. Samozřejmě, pod šikanou praváků se ta moje pravá něco naučila, ale nářadí, i sportovní, zásadně do levé. Hodit oštěpem pravou, asi bych si vypíchnul oko.
Dřívější politické vedení (určitě většina praváků) nám tu levou stranu dost zprofanovalo, a tak ke zviditelnění musíme vymýšlet nová hesla; "Pusťte levé k vládě, i ti praví se přitom dobře nažerou!" nebo "S leváky ve vládě (ti s falešnou identitou už tam jsou) bude ráj na zemi!" nebo „Kdo není levej, není IN!“, ale pod těžkou pokutou bych zakázal diškriminační příměr: "Ty seš teda levej...!"
Máme to prostě těžké a proto: "LEVÁCI, VPŘED!!!" – a praváci na svá místa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
