Nebudu dělat nějakou podrobnou analýzu kandidátní listiny; stačí jen heslovitě na některé ukázat prstem od klávesnice. Strany v pětikolce se nemohly dohodnout na jedné osobě, tak požehnaly třem, čímž rozdělily volební hlasy.

Navíc třetí, jsa ženou, takto Danuše Nerudová, je právě ta, která měla být denně v mediálním prostoru, neb troufám si říci, že ji více než 90 procent voličů dříve neznalo. Rovněž by tím pádem byl čas na všeobsažné vysvětlení čerstvě vylité kauzy stran podivně rychlého studia především zahraničních absolventů s podezřením, že podivnostem asistovaly peníze. Navíc každoroční neobvykle vysoké počty ročního výřadu několik let volaly po důkladné kontrole.

Podívám-li se na seznam dalších zájemců o prezidentský post, je evidentní, že většina kandidátů se měla veřejnosti představovat mnohem dříve a nečekat na finále v podobě televizních debat. Zvláště Karel Diviš, Josef Středula, Jaroslav Bašta i Tomáš Zima se měli voličům představit formou názorového portfolia, které by ve funkci prezidenta zastávali, neb je rozdíl být známý jako třeba rektor nebo odborář, kdy agenda má svá specifika, nebo se prezentovat světu jako špičkový politik v jedinečné funkci.