Na celé kauze je nejtrapnější, že její veřejně probíraná pseudohumanitní podstata přinutila zastánce „humanitního bombardování“ z řad politiků, umělců, akademické sféry a samozřejmě i profesionálních a jiných vítačů z (ne)ziskovek, k vyjádření nebo dokonce k výzvě, hraničící s psychickou poruchou. (Michael Kocáb, Tomáš Halík, Zdeněk Lukeš, Eliška Wagnerová, Michael Žantovský, Fedor Gál, Jiřina Šiklová, Vladimír Morávek, Martin Vadas, Ivan Rössler, Miloš Zapletal, Karel Schwarzenberg, Jan Svěrák) Tak třeba naposled Jan Hrušínský ve svém falešném rozhořčení urazil všechny muslimy titulem „pitomec“, neb jsou to právě oni, kdož mají v závazných neměnných textech tvrzení o placatosti Země. Ano, pan Babiš udělal chybu; s jasně předvolebně motivovanou ženskou se neměl scházet a když už to téma dostali adepti politického hřbitova do sněmovny, měl vystoupit tam, říci si svoje a dost!

Když pomineme hlavní motivaci, tedy tu předvolební, pro odmítnutí takové ztřeštěnosti existuje několik faktů a úvah, které jsem dosud nezaznamenal.