Co je však na takové zprávě naprosto nedostatečné a zavádějící, je její jednostrannost. Dočkáme se také zprávy, kolik bylo případů, kdy násilníky nebo aktéři nenávistných projevů byli Rómové? Že ne?! A proč? Že by ty počty „nevhodného chování“ byly od tohoto etnika násobně vyšší?! A to ještě tisíce drobných i větších incidentů nejsou hlášeny!

Romské organizace bubnují hrdě do světa, že by jejich etnikum mělo být více uznáváno, dokonce jako národ.  Je však příznačné, že při posledním sčítání lidu se jejich hrdost scvrkla na několik tisíc, když skutečnost je čítána ve statisících. K požadavkům patří také povinnosti. Vím, že jsou mezi námi slušní, pracující a také i studovaní příslušníci tohoto etnika, ale potíž je v tom, že je více vidět na tu druhou část – nepracující a dlouhodobě na dávkách, hluční a neplatící v MHD (revizor se jim raději vyhne), podílníci na drobné i větší kriminalitě atd. Potíž je také v tom, že ti lepší se těch horších straní, stydí se za ně. Ale nejlepší nápravu mohou uskutečnit nejlépe právě oni; od vlastních to má vždy větší váhu.