Je naprosto nepřípustné tvrdit, že stejnopohlavní páry jsou si 100% rovny s tradičním párem muže a ženy, který svým svazkem od nepaměti zajišťuje pokračování lidského rodu. Stručně řečeno název „manželství“ je pro tento svazek „nezcizitelný“ a snaha použít jej pro cokoli jiného je kulturní zločin.

Na druhou stranu je na místě přiznat stejnopohlavním párům všechny právní vzájemné vazby, nárokem na dědictví počínaje a osobou blízkou se všemi právy konče.

Existuje však jeden akt, na který se ve svém pojímání společnost nejvíce liší; a tím je adopce. Je naprosto jasné, že na prvním místě není chtění stejnopohlavního páru mít úplnou rodinu, tedy i ve výchově potomstva být na stejné rovině s párem tradičním; muže a ženy. Na prvním místě je právě to dítě, které by mělo vnímat kulturní tradice a určitý pevný řád nepsaných atributů, kterými se společnost řídí.