Pár povolebních postřehů
1. Komentářů, analýz a prognóz následujících po těchto volbách bude pomalu více, než bylo voličů. Je však na každém občanovi, aby sám zvážil, čím k takovému výsledku osobně přispěl či nepřispěl, případně aby si uvědomil ovlivnitelnost či neovlivnitelnost jednotlivých příčin, a to zvláště zevních. Dávám na výběr z mnoha faktorů (bez řazení dle důležitosti): nízká volební účast, stádnost a disciplinovanost levicových voličů, generační protest části prvovoličů, forma a obsah vládnutí současné koalice, rozpory a hádky v jednotlivých politických stranách a to zvláště v ODS, znechucenost pravicových voličů ze současné nepravicové politiky a jejich následná neúčast ve volbách, nedostatek přirozených, vzdělaných a osobnostně kvalitních lídrů v politice vůbec a pravicové zvláště, skutečná realita kontra mediální obraz reality v čím dále tím víc bulvárnějších sdělovacích prostředcích , mentalita části voličů vyjádřitelná slovy „lump nebo blbec, ale hlavně je od nás a vždycky nám něco taky přihrál“, neláska až nenávist části občanů k jakémukoliv establishmentu, víra v příchod dalšího politického Mesiáše, návyk života na dluh či z přerozdělovaných peněz, rozevírající se příjmové nůžky a s nimi opětovné třídní vidění světa, vliv byrokratizace společnosti z příčin vnitřních i vnějších na svobodomyslnější voliče, současný reálný ekonomický, politický a sociální stav a mediální obraz Evropy a světa, akceptace komunismu jako světového názoru velkou částí našich i zahraničních elit.
2. Představa, že se bude opakovat jakýsi „únor 1948“ je momentálně absurdní: geopolitická i vnitropolitická situace je jiná. Obdoba by mohla nastat jen v rámci celoevropského revolučního posunu doleva při dlouhotrvající zhoršující se ekonomické situaci. I pak ovšem měli komunisté silného protivníka: ostatní demagogy a populisty.
3. Výsledek krajských a senátních voleb přece jen donutí část lidí, kteří nešli k volbám a část lidí, kteří volili protestně, vrátit se při volbách do poslanecké sněmovny ke svým původním preferencím a k urnám.
4. Pro českou pravici nastává poněkud paradoxně ideální doba k příštímu návratu na výsluní: v příštích letech nelze očekávat ekonomické oživení, které by umožňovalo minulou rozhazovačnou, „uplácecí“ politiku. Po pravděpodobném vítězství levice ve volbách do poslanecké sněmovny a jejím vládnutí, si tedy veškeré problémy „odskáče“, neboť na důsledky minulého vládnutí se nelze vymlouvat věčně. Pokud tedy pravice najde schopného, charismatického lídra a vydá se na politickou cestu s „kuberovským“ programem fungujícího, levného a přívětivého státu, má šanci při správném načasování na počátek ekonomického oživení, opět převzít otěže. Bez toho lídra to ovšem v žádném případě nepůjde.
5. Vůbec si nejsem jist, že by mělo jít o ODS s novým vedením, tato strana je už příliš místně i celostátně provázána s nepříliš vábnými ekonomickými strukturami a tím zdiskreditována. Náprava je sice možná, ale velmi zdlouhavá a s nejistým výsledkem. Mnohem přijatelnější se jeví vybudovat novou pravicovou politickou stranu na zelené louce. V hluboké opozici, kde se nerozdělují ani koryta, ani veřejné finance, to jde velmi dobře, neboť bez účasti různých přiživovačů.
6. Doufám, že ustanou alespoň načas konec žvásty o nezbytnosti „nepolitické politiky“ a soumraku politických stran. Opět se jasně ukazuje, že není třetích cest, jen odvěké soupeření politických stran pravice a levice. Vždyť i „nezávislí“ vítězové prvního kola senátních voleb jsou názorově v podstatě velmi straničtí.
Nobelovu cenu míru pro letošní rok získala Evropská unie. Porota ocenila její roli při sjednocování kontinentu. Rozhodnutí prý bylo tentokrát jednomyslné.
A pak, že Seveřané nemají smysl pro humor! Mají, a dokonce i pro černý!
Ale možná má pravdu čtenář glos P. B.: Oni to popletli! Ta Nobelova cena je za ekonomii!
Jiní ovšem zas tvrdí, že vzhledem k horám unijních předpisů je to cena za literaturu…
Věta ze sobotního článku Lidovek o cestování dokonale vystihuje problém dnešní Evropy:
Manchester už dávno neživí textilní průmysl, město dnes těží z obchodních center, bank, úřadů a turistiky.
V sobotní příloze Lidovek Michal Viehweg v rozhovoru na dvě strany hájí svoji novou knihu „Mráz přichází z hradu“. Přitom stačilo jen říct: „Stárnu a už jsem se literárně zcela vykradl, Klause nesnáším čím dál víc a prachy se vždycky hodí, zvláště když se najdou vždy blbci, kteří ten škvár koupí“.
Jana Bendová v páteční MF Dnes napsala, že dnes už 95 % veškerých příjmů českých penzistů pochází od státu (tedy od daňových poplatníků, dodávám), kdežto v Německu je to jen 65%, zbytek je ze soukromého připojištění a majetku. A správně dodává, že osvědčená metoda. kterak se zabezpečit na důchod, je řádně vychovat děti tak, aby se o nás mohly postarat acelý život střádat.
Jenže: děti důchodců často stát už olupuje natolik, že mnohdy mají problém samy vyjít (přičemž uloupené peníze stát velmi rovnoměrně rozdělí i mezi důchodce, kteří v životě nehnuli prstem, stejně jako jejich děti, případně část velmi neefektivně prošustruje na všelijaké zbytné a zbytečné věci) a stát (jeho politikové) se též postará, aby úspory v toku desetiletí užrala inflace, pokud už je zcela nesežere nějaká ta měnová reforma.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: viditelny-macek.cz
