Miroslav Pavel: Hledej cestu peněz

05.12.2021 21:50 | Komentář
autor: PV

Peníze vidí i slepí, praví se v jednom čínském přísloví. Musel jsem si na něj vzpomenout, když jsem četl krátce za sebou dva články o čínské firmě Huawei na webu Aktuálně.

Miroslav Pavel: Hledej cestu peněz
Foto: Archiv
Popisek: peníze, ilustrační foto

V tom prvním Milion od Číňanů. Budějovická škola vzala peníze od Huaweie podezřívaného ze špionáže známý bojovník proti Číně Lukáš Valášek rozebírá, jak české vysoké školy páchají téměř velezradu, když berou peníze od čínské firmy Huawei. Konkrétně se jednalo Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích, která už v roce 2016 podepsala při návštěvě tehdejšího premiéra Sobotky v Pekingu s Huawei memorandum o spolupráci. Jedná se především cesty studentů do výzkumného ústředí firmy.

Taková praxe je ve světě běžná a využívají ji všechny velké firmy. Mimo jiné hledají talenty a také si vytvářejí potenciální partnery pro vlastní obchodní rozvoj. Ale u Číny? Tam je to prostě fuj, jak nám sděluje naše česká BIS. A Sinopsis placený ze zahraničí.

O několik dní později jsem proto na témže webu Aktuálně.cz – konkrétně 26. listopadu – s hrůzou v očích zaznamenal článek Novinky od Huawei ocení uživatelé při sledování filmů a poslechu hudby.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Podpoříte návrh Pirátů?

A to, aby na vysoce postavené veřejné funkcionáře byly vyšší nároky na transparentnost a aby všichni měli možnost vědět, zda tento politik bydlí v obecním bytě? Ono je dost možné, že Mrázová nebude jediná, kdo obecní bydlení zneužil. Není také na místě ta pravidla pro přidělování obecních bytů změni...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: O migračním paktu, protestech a jejich širších souvislostech

15:49 Jiří Weigl: O migračním paktu, protestech a jejich širších souvislostech

Denní glosa Jiřího Weigla