Jednou z významných událostí, alespoň v československých souvislostech, určitě bylo obsazení tehdejšího západoněmeckého velvyslanectví v Praze uprchlíky z NDR. Praha v tom nebyla sama, k podobným záležitostem docházelo i jinde. Ale v Praze těch uprchlíků byly tisíce. Působil jsem v té době jako tiskový mluvčí vlády a jeden z poradců premiéra Adamce, a tak jsem se tím musel zabývat. Jednoho podvečera jsem se šel na okolí ambasády podívat, od Újezda, přes strahovské zahrady. Mluvil jsem i s lidmi, kteří se pokoušeli dostat přes plot na území ambasády. Nikdo jim v tom, mimochodem řečeno, nebránil.

Pro Prahu to byl nejen politický, ale pomalu také hygienický problém. Něco se muselo stát. Premiér Adamec se neúspěšně pokoušel telefonicky spojit s tehdejším předsedou vlády NDR Willi Stophem. Odmítal jít k telefonu. Po delší poradě jsme doporučili, aby Adamec úřadům NDR sdělil, že pokud s námi nebudou komunikovat, prostě občanům NDR na tehdejší západoněmecké ambasádě umožníme odejít přes československo-západoněmeckou hranici. To konečně zabralo a našlo se řešení, které znamenalo, že vláda NDR pošle do Prahy vlaky, do nichž její občané nastoupí a během jízdy přes území NDR do NSR jim budou vystaveny cestovní pasy a s nimi budou moci vycestovat z NDR.