Zdá se, že dlouhá veřejná polemika o tom, zda skutečně existuje článek Hitler je gentleman, již naštěstí skončila. Jelikož se skutečný originální text údajného článku dosud nenašel a doposud zveřejněné texty byly podle všeho opravdu jen pouhá falza, nemá smysl se dál tímto zabývat. Naopak smysl jistě i nadále má debata o Peroutkovi jako novináři a člověku, o jeho práci a způsobu myšlení v době v níž žil. Po roce 1989 se na mnohé spisovatele, básníky či novináře začala kydat špína a jejich dílo mělo zapadnout do zapomnění. Mnozí jiní naproti tomu začali býti vynášeni do nebes, často zcela nezaslouženě, jelikož jejich dílo tak výrazné rozhodně nebylo či není. Příslušná jména ať si každý doplní sám dle své vlastní zkušenosti. Není jich rozhodně málo. Také F. Peroutka začal být po roce 1989 označován jako velmi výrazná novinářská osobnost doby meziválečné i poválečné. Jenže v době meziválečné zde působili i další výrazní novináři mezi nimi třeba Karel Čapek, jehož výrazné dílo novinářské je čas od času připomínané, tak i ti stojící názorově na levici jako třeba Fučík nebo Šverma. Novinářská práce obou posledně jmenovaných jakoby ale snad ani neexistovala. Dnešnímu systému se prostě moc nehodí, vždyť to přeci byli komunisté pracující především pru Rudé právo a nikoliv pravicoví liberálové píšící pro Peroutkovu Přítomnost.