Chci úvodem vyjádřit hlubokou soustrast Francii a francouzskému lidu. Zemi, která nám je blízká již více než století, kterou jsme okouzleni, krásou její krajiny, libozvučným jazykem a úžasnou literaturou. Bohužel je to i země, která nás opustila v předvečer Druhé světové války a byla až příliš vstřícná komunistické ideologii. A zároveň země, která přes odpor takových velikánů jako je generál Charles de Gaulle a Jean-Marie Le Pen se otevřela přivandrovalcům především z Afriky a Asie. Během několika desetiletí se tak rozsáhlá území této krásné země stala líhní terorismu. Nikdo z těch přivandrovalců, kteří měli to štěstí, že mohli díky benevolenci francouzského národa zůstat v této zemi, se nechtěl přizpůsobit, splynout, zařadit do francouzské společnosti. Moc Francouzské republiky na tato území nezasahovala, žila si vlastním životem a jako pátá kolona se připravovala k rozbití a ovládnutí země.

Ještě jednou upřímnou a hlubokou soustrast.

Miliony přivandrovalců z Afriky a Blízkého východu se valí do Evropy a další desítky milionů jsou připraveny na cestu. Cílem této cesty není nic jiného než dobytí Evropy a likvidace jejího původního obyvatelstva. Zároveň v naprosté tichosti a za podpory evropských politiků Dálný východ skupuje nemovitosti a firmy a připravuje se na ekonomickou okupaci Evropy, jejímž cílem nemůže být nic jiného než převzetí i moci politické.

Tyto dva proudy jak z Afriky a Blízkého východu tak i Dálného východu se střetávají jen zdánlivě a to pouze z hlediska současných obyvatel Evropy. Ekonomické a politické moci bude úplně jedno, kdo bude tvořit převládající obyvatelstvo Evropy, zda to původní, sídlící zde po tisíciletí anebo to nové, přicházející na začátku třetího tisíciletí.

Vřava, která nastane v příštích týdnech a měsících bude ve znamení dvou základních proudů.