Mojmír Grygar: Cenzurovaný život Jana Husa

07.07.2015 17:17 | Zprávy

Když se historik mýlí, protože nezná důležitá data, poškozuje to jeho profesionální pověst, ale když fakta zná a z nějakých důvodů je zatajuje, je to mnohem horší, poškozuje to jeho poctivost, jeho svědomí.

Mojmír Grygar: Cenzurovaný život Jana Husa
Foto: Archiv
Popisek: Mistr Jan Hus

1.    Nemyslím, že by odborníci, kteří se podíleli na přípravě televizního dokumentu o Janu Husovi (Posmrtný život Mistra Jana Husa, TV 2, 4. června), neznali průběh událostí, o nichž hovořili. Když však víme, že tito pánové již čtvrt století vykládají české dějiny tak, aby byly ve shodě s pojetím katolické církve, nositelky „víry pravé“, pak nás nepřekvapí, že taktně přeskočí klíčový předěl našich dějin, kdy český národ, až na malé procento katolíků, byl věren víře Jana Husa a jeho následovníků.

Právě míra násilí, kterou císařská vojska složená z kavalírů a žoldnéřů celé katolické Evropy musela vynaložit, aby potrestala české kacíře, svědčí o věrnosti Čechů Husovi a jeho učení. Mnoho desítek tisíc českých pánů, měšťanů, řemeslníků i „černého“ lidu stálo před podobnou volbou, jakou před dvěma sty lety Husovi a jeho stoupencům vnutil Kostnický koncil. Kdo bránil tomu, aby Historie o těžkých protivenstvích církve české Jana Ámose Komenského (1637), podrobně sepisující data o vyhánění, pronásledování, mučení a upalování českých kacířů, čekala na první vydaní v Čechách 250 let? A proč nebyla v posledních šedesáti třech letech vydána, zatímco se od roku 1870 do 1922 dočkala čtyř vydání? Důvody budou zřejmě podobné, které vedly komentátory pořadu o Husovi k tomu, že se touto epochou nezabývali a rovnou přešli k slavné éře exaltované barokní víry, kdy památku Husovu měl vytěsnit a nahradit kult Jana Nepomuckého. Po kolikáté již jsme od nich slyšeli, že baroko vtisklo českému národu jeho povahu a ráz – jen se podívejte na krásu barokních chrámů, paláců, klášterů, zámků, selských stavení, na tisíce soch světců a panovníků bohatě rozsetých po zemích českých i jinde, jen se vciťte do pokory a oddanosti prosté moravské ženy, která klečí na Karlově mostě u sochy umučeného Jana z Nepomuku, a srovnejte její vroucnost – jak radí Josef Pekař – s chladným sebevědomím rozumářského rebela! Komentátoři, všeznalí průvodci sličné naivní filmařce-poutnici a divákům obratně nasazují růžové brýle. Bylo to nutné, protože se rozhovořili oObnovenému zřízení zemském z roku 1627, o hanebném dokumentu, který ani nebyl vyhotoven v české řeči – proč také, když hlásal, jak podrobně popsal francouzský historik Erns Denis, konec samostatnosti české. Divák se ovšem dozvěděl, že české dějiny tu navázaly na slavnou éru Karla IV., kdy (o tom se zase pro změnu nikdo nezmínil) církvi patřila třetina bohatství zemí Koruny české.                     

2.    Někdy se historik může octnout v těžké situaci – sleduje statečného, čestného muže, který nasazuje pro svou víru život, vciťuje se do jeho postavení; proti němu vystupují odpůrci nevzbuzující žádné sympatie, ale mezi nimi je vladař, který s nasazením všech svých diplomatických, vojenských, duševních i fyzických sil hájí nebezpečně otřesenou jednotu církve a  říše. V jisté chvíli je historik tak vtažen do postavení a argumentů držitele moci a pořádku, že se octne ve slepé uličce: nedovede rozhodnout, na čí straně je dějinná pravda. V tomto nedobrém postavení se octl František Šmahel, vynikající znalec husitské doby. Přiznal, že to prožívá jako svého druhu profesionální prohru. Na druhé straně jiní historikové bez zjevného váhání líčí Zikmunda jako vladaře, který měl dobrou vůli Husa ochránit – vždyť mu vystavil mimořádně pečlivě formulovaný glejt –, ale potom ho komplikovaný průběh koncilu přinutil k tomu, že Husovi slíbenou ochranu, bohužel, zajistit nemohl. Stačí však nahlédnout do zprávy Petra z Mladoňovic o průběhu soudu, a pochyby o Zikmundově předpojatém nepřátelském stanovisku k Husovi neobstojí. Podle očitých svědků Zikmund na začátku jednání koncilu využil vhodné chvíle, kdy se domníval, že v soudní síni již není nikdo z českých přátel pražského mistra, a církevním soudcům dal jednoznačný pokyn: “A tedy, nebude-li chtíti ony bludy odvolati, odpřisáhnouti a proti nim vyjmenovati, tehdy nechť jest upálen, nebo s ním naložte podle svých práv... A vězte, že cokoliv by vám slíbil, že chce odvolati nebo že by zde odvolal, nevěřte mu, ani já bych mu nevěřil, protože, až by přišel do království a ke svým příznivcům, rozséval by ony bludy a ještě více jiných a stal by se poslední blud horším prvního.“ Je to jasný pokyn, aby Husa upálili v každém případě, i kdyby všechno odvolal – je kacíř, který má v Čechách, v Polsku i jinde stoupence, a je třeba, aby je „biskupové a preláti v oněch zemích trestali, aby se větve spolu s kořeny vytrhaly!“ (Ze zpráv a kronik doby husitské, Praha 1981,150-151.)

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

plk. Ing. Zdeněk Nytra byl položen dotaz

Co říkáte na to, jak se k celé kauze staví Blažek?

On teď tvrdí, že dar byl jedinou cestou k zabavení výnosů. Vy s ním souhlasíte? Mě to už hlava nebere. Kdyby to byla pravda, tak k čemu máme třeba policii? A nebyla to ona, kdo kdysi Jiříkovskému bitcoiny zabavil, ale soud mu je pak vrátil, což teda podle mě byla chyba nebo nemyslíte? A zase, jestli...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Rozum a cit

15:26 Petr Hampl: Rozum a cit

Denní glosy Petra Hampla.