Tři z nich bych rád uvedl na pravou míru:

1. Česká republika by měla především intenzivně vyjednávat o podobě bankovní unie a tím zmírnit její rizika. A měla by šetřit gesty. Svatá prostoto, co jiného asi české autority na všech myslitelných úrovních dělají, než že měsíce vyjednávaly a vyjednávají o všech návrzích a jejich úzkých místech? U spousty témat jsme byli součástí široké skupiny zemí (rovnost Evropské centrální banky ve sporech s jinými orgány dohledu, pravidla rozhodování uvnitř Evropské bankovní agentury apod.), u některých menší. Tak už to bývá.

Málokdo ví, že díky neformální "severní liberální koalici" se Česku spolu s Británií, Polskem či Švédskem například podařilo upravit lépe například hlasování v Evropské bankovní agentuře tak, aby nedocházelo k totálnímu válcování nečlenů bankovní unie při tvorbě bankovních pravidel pro celý společný trh EU. Dnes přijatý návrh, aby se v této instituci hlasovalo odděleně dvojí většinou členů a nečlenů, je původně český.

A co se týče gest typu hrozby vetem, tak v tom nejsme zdaleka ojedinělí a zadělali si na to především autoři návrhů, kteří opět postupují evropsky salámovou metodou a nepředstavují všechny pilíře bankovní unie najednou. Na začátku je rozhodnutí, komu svěřit dohled, které vyžaduje jednomyslnost, a teprve pak přichází na řadu peníze, tedy kdo komu za co bude ručit a taky platit.

Tam už ale paradoxně obvykle neexistuje požadavek jednomyslnosti a země a jejich finanční sektor mohou být donuceny podílet se na nákladech, dokonce i tehdy, když nebudou členy bankovní unie. Že se v této situaci objevuje občas hrozba vetem, neboť není jasné, jestli ano v prvním kroku nebude znamenat nepřijatelná rizika v dalších krocích v budoucnu (jak učinila Británie, Švédsko či Česká republika), je normální evropské vyjednávání. Například v případě rozpočtu Evropské unie hrozí vetem asi 10 zemí.

Vůbec nejlepší pak byly komentáře, že máme v ČR nejdřív "počkat, jak to dopadne" a pak si teprve vytvořit názor. To je jako říct poslanci, ať se svými komentáři a pozměňovacími návrhy počká teprve, až bude zákon schválen. ČR přece je součástí procesu vyjednávání a tvorby pravidel, která z určité části budou platit pro celou Evropskou unii. Čili podobné věty, zejména od těch, kteří se jinak považují za nadšené stoupence integrace, považuji paradoxně za nejvyšší míru neznalosti procesů uvnitř samotné unie.