Výuka dějepisu na současných českých školách začíná prehistorií a přes pravěk, středověk a století páry se v posledním ročníku stěží dokodrcá k druhé světové válce. Poválečným dějinám se však začínají čeští učitelé dějepravy, alespoň ti nadšenější, věnovat stále víc.
Není divu. Lidská paměť je potvora. Má tendence vytěsňovat bolestivé a negativní zážitky. Řada rodičů současných základo- a středoškoláků tak na doby socialistického Československa vzpomíná s nostalgií.
Připomínat hrůzy politických procesů padesátých let, pracovních táborů, pronásledování duchovní a akademické elity nebo estébáckých normalizačních praktik je proto čím dál důležitější.
I proto, že právě na základě zkušeností z minulosti se můžeme správně rozhodovat v současnosti. Jen když budeme znát stereotypy, které se v historii opakují, nenaletíme planým slibům a nenecháme se zmanipulovat polovičatými pravdami.
Zatímco čeští filmaři si zvykli dívat se na dobu nedávno minulou s typicky českým „laskavým" humorem, ostravští historici z PANTu se událostem druhé poloviny minulého století dokáží postavit tváří v tvář.
Jejich aktivity jsou o to cennější, že jde o nezávislou iniciativu, která vznikla spontánně, bez ministerských befelů. A co především, míří na generaci, která netvoří jen současnost, ale bude rozhodovat o budoucnosti.
Komentář zazněl v pořadu Poznámka , stanice: ČRo Ostrava
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
