Nicméně vývoj situace ukázal, že Rusko bylo na podobnou variantu dobře připraveno. Zelení človíčkové, kteří uctivě a bez jediného výstřelu během několika dní obsadili všechna místa, významná z vojenského i politického hlediska, se na Krymu objevili znenadání, jako by vylezli odněkud zpod země. Západ to celé sledoval se zatajeným dechem jako děti kouzelníka, který vytahuje z klobouku králíka, holubici nebo řetěz ze svázaných různobarevných šátků. Ukázalo se, že Západ – na rozdíl od Ruska – na takový překotný vývoj událostí nebyl připraven. Politici Evropské unie tak zmalátnělí z ochablého a zpomaleného proudu evropského života, že ani sankce proti Rusku nedokázali použít jako preventivní krok, který by zabránil nechtěnému vývoji událostí, ale až post faktum, kdy už bylo na jakoukoli prevenci pozdě .
A ruku na srdce, za co by vlastně chtěli Rusko trestat? Na rozdíl od západních velmocí na Balkáně dokázalo vyřešit otázku sebeurčení Krymu bez obětí na životech, bez desetitisíců uprchlíků a zničené infrastruktury. Rychle a efektivně.
Západ tedy vlastně netrestá Rusko za agresi, která se neuskutečnila – těžko říkat těm „slušným zeleným človíčkům“ „agresoři“. Západ ve skutečnosti trestá Rusko za vyrušení z ospalého a zasněného života, za rozpad pohodlného světa, kde už se všechno ututlalo a usadilo, a dokonce i Srbové už jen marně litují ztráty svých historických území v očekávání přijetí do EU, zatímco na porušení zákonů v Kosovu už dávno všichni svorně zapomněli.
Svět se změnil. Ne kvůli Krymu. Krym není příčinou, ale jen lakmusovým papírkem, který ukázal Západu novou konfiguraci. Putin v projevu před podpisem dohody o připojení Krymu poděkoval národům Číny a Indie za podporu a Německo poprosil o pochopení. Rusko. Čína a Indie – to jsou zdroje surovin, peníze, lidé a technologie. Dohromady tři miliardy lidí – jen o trochu méně než polovina lidstva. Ohromné finanční rezervy, kolosální zdroje strategických surovin. A nutkavá vůle uhájit svá práva a zájmy, vytvořit silné ekonomiky na bázi špičkových technologií. Přesvědčení, energie a pevná vůle, podpořené patřičnými zdroji.
Od 5. do 12. března byly rozprodány státní obligace USA za cenu 104 miliard dolarů. Analytikové se domnívají, že v roli prodávajícího byla ruská Centrální banka. To by znamenalo, že Rusko převedlo významnou část dolarových rezerv na jinou měnu. Podle FRS (Federal Reserve System) USA vlastnilo Rusko ke konci roku 2013 státní obligace Spojených států v hodnotě 138,6 miliard dolarů..
Otázka sankcí uvalených na Rusko je zároveň otázkou sankcí vůči Západu samotnému. Francie prohlašuje, že může odmítnout dostavět dvě letadlové lodi Mistrál objednané Ruskem. Jenomže pro Paříž by to znamenalo nejen ztrátu příjmů, ale také ohromné a nevyhnutelné pokuty. A navíc nový problém, kde zaměstnat tisíce dělníků z loděnic, kteří se na stavbě letadlových lodí podílejí.
Čeští politici vyzývají k uzavření ruských firem v České republice. Jenomže co když bude následovat adekvátní odpověď a Rusko zavře české firmy na svém území? Co na to asi řekne Petr Kellner, jehož zisk přispívá ruská pobočka Home Credit?
Jak by se asi na zavedené sankcí proti Ruské federaci tvářilo těch čtyřicet tisíc Čechů, kteří by v jejich důsledku přišli o práci?
Lotyšsko, které je jednou z nejchudších evropských zemí, se vzpamatovalo jako první a požádalo Brusel o vyčlenění prostředků z fondu solidarity EU. Ztráty ve státním rozpočtu kvůli sankcím proti Ruskz mohou podle lotyšského premiéra dosáhnout několika set milionů euro.
A nemělo by se zapomínat ani na oněch 11 miliard euro, které Západ slíbil Ukrajině. Podstatná část z této sumy padne na zaplacení plynu z Ruska. Jenomže peníze někdy nestačí. Je třeba myslet i na to, z čeho bude země a její obyvatelé žít. V současnosti pracují v Rusku přibližně tři miliony Ukrajinců. Každý rok proudí do Ruska ukrajinské zboží v hodnotě 20 miliard dolarů. Evropská unie bude muset otevřít Ukrajincům a jejich zboží otevřít své vlastní trhy, pokud Rusko uzavře své trhy pro drtivou většinu ukrajinské produkce a to bez větších problémů. „A bude to výborné,“ říkají navíc ruští ekonomové. „A výhodné, protože ukrajinské, lotyšské a litevské produkty jen brání rozvoji ruského zemědělství a potravinářství. A ty peníze, které jsme měli v plánu půjčit Ukrajině, investujeme do vlastního zemědělství.“
Evropští a američtí to nejspíš moc dobře chápou. Proto také zavádějí sankce mimořádně obezřetně a jmenovitě. Ale v Rusku byl už před dvěma lety beztak přijat zákon, který zakazoval státním zaměstnancům uchovávat majetek v zahraničí. Jestli tyto podmínky někdo porušil, může teď nadávat jen sám sobě. Neměl obcházet zákon.
Otázka zní: A co teď mají vlastně západní politici dělat? Přece nemůžou spolknout to, co už jednou označili za agresi? Ne, s tím se opravdu smířit nemohou. Mohou uvalit sankce ještě na dalších třicet ruských politiků a úředníků. Nebudou moci jezdit na jednání do EU a USA, takže evropským a americkým politikům nezbude, než aby sami přiletěli do Moskvy.
Je třeba už konečně nahlas říci, že referendum na Krymu bylo svobodným vyjádřením vůle tamních občanů. Když šlo o Kosovo, tak to přece všichni chápali. Evropští politici by teď raději měli společně s Ruskem pomáhat s formováním mladého a nesmírně důležitého státu, jakým je Ukrajina, pomáhat Kyjevu zchladit horké hlavy a pokusit se zachovat jednotu a celistvost země. Protože případný rozpad Ukrajiny visí nad Ruskem i Evropou jako Damoklův meč.
A ještě něco: Bude Rusko postupovat dále na ukrajinské území? Samozřejmě, že ne. Nemá k tomu důvod. Každý druhý voják vám řekne, že dobýt východní Ukrajinu by bylo samozřejmě možné, ale ubránit ji prakticky nemožné. Dělící čára by byla nesmírně dlouhá, nehledě na Dněpr, který v celé délce bránit zkrátka nelze. Aktivisté Pravého sektoru, odkojení filosofií Stěpana Bandery, by navíc rozpoutali takovou partyzánskou válku v týlu nepřítele, že by se nikdo nestačil divit. Dokonce ani ten zlostný Putin ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tisková zpráva
