Můj pohled na svět je silně levicový a nebojím se říci, že mě přímo oslovuje teorie Marxismu a její vědecký pohled na svět a společenský řád. Nicméně to neznamená, že bych dogmaticky obhajoval vývoj společnosti v protosocialistické době, kdy byl a to především od sedmdesátých let minulého století postupně pokřivován socialistický systém. Pro mě osobně je středobodem lidské existence zásadně člověk jako jedinec. Nikdy ne peníze a politika!! Bohužel – a poslední dvacetiletí to dost jasně ukazuje, poklesla hodnota člověka velice razantním způsobem. Dnes spočívá hodnota člověka (především dělníků) v rovině ubohého výrobního nástroje na tvorbu určitého výrobku a peněz. Dělník (občan) je podhodnocen a jeho práva jsou stále více omezována včetně lidských práv. Na straně druhé jsou však práva, která lze využít, ale občané je neznají, či nevyužívají. To není konspirace či blud jak s oblibou tvrdí můj občasný oponent Robert Janéz, který sice odporuje, ale argumenty či protiargumenty nemá žádné. Nedokáže můj článek rozcupovat na hadry, jako to nedokáží další oponenti. Umí sice nadávat a plácat nesmysly, ale to je asi tak vše, co umí. Je mi ho líto.

Nyní však přímo k věci. Lidé se v drtivé většině ptají, jak skoncovat s tím hnusem, jimž jsme obklopeni, jak se zbavit kolaborantských politiků a vyžírků? Víte, politika by měla být především o člověku (toť můj směr), ale není. Je to vše dáno politických systémem, světovým řádem, jenž vše podřizuje hmotným statkům a násobení moci a především v nejednotě dělnické třídy. Tedy prvořadým úkolem je sjednocení dělnické třídy. Zjednodušeně řečeno – dělnická třída se musí organizovat.

Dále prostí lidé nevyužívají zákonných norem, které jim ještě zbyly. Příkladem tohoto stavu jsou veřejná zasedání obecních zastupitelstev. Lidé se domnívají, že mohou se svým názorem či postojem vystoupit až v diskusi, ale není tomu tak. U mnohých převládá názor, že zastupitelé mají vše předem domluveno a občan že je v roli statisty.