Před časem jsem byl osloven projektovým manažerem přípravného výboru Integrovaného plánu rozvoje území, zda bych se nechtěl stát členem expertního týmu, který bude připomínkovat výstupy, které budou v rámci tohoto projektu vypracovávány. Byl jsem osloven jako předseda výboru pro vzdělávání, jako bývalý náměstek primátora pro školství a jako někdo, kdo se problematikou libereckého školství dlouhodobě zabývá. Oslovení mě potěšilo a řekl jsem si, že do toho rád půjdu, byť to s sebou ponese spoustu času a práce na připomínkování výstupů. V daný okamžik mě tedy především zajímalo, co všechno bude práce v expertním týmu obnášet a zda se budu moci této práci odpovědně věnovat. Po úvaze jsem tuto roli rád přijal a následně se jal připomínkovat první zaslaný analytický podklad, který nám byl zaslán. Ani ve snu mě nenapadlo zkoumat, kdo všechno byl takto osloven a už vůbec mě nenapadlo řešit kdo z oslovených odborníků kam patří či se zabývat tím jestli je někdo lepší či horší. Zkrátka jsem důvěřoval tomu, že si přípravný výbor IPRÚ  vybral takovou paletu odborníků, aby postihl všechny řešené oblasti, aby dostal adekvátní zpětnou vazbu a aby získal odborný názor od lidí, kteří se problematikou rozvoje měst zapojených do IPRÚ dlouhodobě zabývají a mají k problematice co říci. Zároveň jsem také předpokládal, že je tato skupina, expertní tým otevřena komukoli, kdo má k dané problematice co říci. Zkrátka složení jsem vůbec neřešil, nesnažil se ho jakkoli ovlivňovat a vlastně jsem na začátku ani netušil, kdo všechno se na práci expertního týmu bude podílet. Zatahovat do toho stranický pohled mě nenapadlo už vůbec. Co je ale důležité uvést především, o členství v expertním týmu jsem nijak neusiloval. Byl jsem osloven a členství jsem přijal.