„Kdyby mohly volby něco ovlivnit, dávno by je zakázali.“  Dokonce i pokud připustíme, že tato teze není pravdivá, pak přinejmenším – alespoň při těch letošních komunálních v Praze –  platí tato: „Kdyby mohly volby přece jen něco ovlivnit, nechť jsou pro voliče tak komplikované, aby byla tato možnost co nejmenší, nejlépe žádná.“

Blbý volič v oku hurikánu

Podstatou demokracie je údajně možnost si vybrat. Děkujeme. Před pár dny jsem vytáhl ze schránky dvě modré nadité obálky. Jednu pro mě, druhou pro manželku. „A je to tady,“ řekl jsem si. Držím v ruce dvojitou dávku demokracie v té nejčistší podobě. „Ženo, chapadlo demokracie právě došátralo i do našeho utěšeného domova.“

Taškařice s volebními obálkami je jen tragikomickou tečkou za estrádou, která se před našima očima odehrávala po několik posledních týdnů. Pojmy jako pravice a levice se obnažily v celé své nahotě: žádná pravice ani levice už neexistuje, jsou jen více či méně hloupá a absurdní témata, o kterých se kandidáti domnívají, že je o ně zájem.

Jsem v podstatě jednoduchý člověk, který touží po jednoduchých řešeních. Do rozpaků mě přivádí i prostá otázka, zda „perlivou“, nebo „jemně perlivou“. Byl bych nejraději, kdyby mi prostě jen dali napít.