Ostrá diskuse na téma financování „veřejnoprávní“ televize není naší specialitou. Tato obludnost, kterou si určitá politická vrstva z peněz daňových poplatníků zajišťuje mediální moc, se stává jádrem sporu v řadě zemí.

Extrémní levice v Řecku (Syriza) navzdory prázdné pokladně povolala zpět do práce stovky televizních propagandistů, jimž předchozí vláda jejich prebendy vzala. V Británii sledujeme právě opačný trend. Pokus „vyhladovět“ manipulátory, kteří za naše peníze vytvářejí mocenské centrum nevolených politiků, se pravidelně opakuje také u nás.

Penězovod pro byznys a politiku

Před pár týdny senátor Jan Veleba inicioval debatu o redukci či jiné metodě poplatků České televize a Českého rozhlasu. Okamžitě se na něj snesla lavina útoků – primárně od těch, kterým ČT ve skutečnosti „patří“. Tedy především od TOP 09 a ODS včetně všech ostatních složek pražské „lumpenkavárny“. Česká televize je pro ně poslední významnou mocenskou základnou poté, co voliči poslali Kalousky, Němcové a spol. na práh politického zapomnění.  

Přidal se k tomu samozřejmě i showbyznys včetně filmového průmyslu, který je rovněž přisátý na penězovody z našich daní. Sedm miliard každoročně lidé pošlou na „Kavky“. Česká televize s nimi pak v luxusu a bezstarostnosti dělá politiku: Mystifikace o Ukrajině, podpora amerických zájmů u nás (slavná „kolona“ jako typický příklad), propaganda proti Rusku, kampaně proti prezidentovi.

Vybrané politiky udržují při životě a jiné (nejen politiky) existenčně ničí. A když se na to někdo odváží poukázat – jako právě senátor Veleba – strhnou hysterický křik o útoku na svou údajnou „nezávislost“, posvátnou mantru své nedemokratické moci.