Formálně finance vyplácel úřad vlády, ale o tom, která firma zajistí potřebný servis a za kolik, rozhodoval tým tehdejšího ministra pro unijní záležitosti Alexandra Vondry.

Což je osobnost s nemalým morálním kreditem ještě z disidentské éry. A tak se leckomu nechtělo věřit, že by právě on mohl být vědomě zapojen do takové záležitosti. A zároveň se zdálo divné, s jakou vehemencí na Vondru zaútočil vládní kolega Miroslav Kalousek, což si leckdo dával do souvislosti s tím, jak nyní Vondra coby ministr obrany zprůhledňuje armádní zakázky, z jejichž dosavadní malé transparentnosti žily po léta zbrojařské firmy, s kterými měl Kalousek úzké vztahy. Vondra zase nechtěl připustit svůj díl odpovědnosti za podřízené. Nakonec sice demisi nabídl, ale více méně pouze ´pro forma´. Každému bylo jasné, že ji premiér nepřijme, protože Vondra je ve vedení ODS jeho blízkým spojencem a Nečas jej tedy hned tak nenechá padnout.