V kuloárech se dokonce říkalo, že když padl nějaký další personální návrh při koaličních rokováních o obsazení vládních křesel, Špidla s omluvou mizel kamsi do ústraní, kde pak listoval v materiálech BIS. Barták, náměstek Vlasty Parkanové na ministerstvu obrany a pak tamtéž ministr a dokonce vicepremiér překlenovacího Fischerova kabinetu, měl před dvěma a půl lety už pověst nevalnou, psalo se a hovořilo o něm leccos a ne příliš vybíravě. On se pak pochyby o své osobě ani nijak zvlášť nepokoušel rozptýlit. Pokud by šlo o vůbec ničím nepodložené osočování, zřejmě by se choval poněkud jinak. Ale Bartákovi se nic vysvětlovat nechtělo. Jako kdyby si byl vědom, že je lépe mlčet a moc na sebe a na své kontakty a propojení neupozorňovat.
Nečas ovšem nemohl zabránit Miroslavu Kalouskovi, cítícím se po volbách hodně pevně, aby si Bartáka nevzal na resort financí, což se dalo vysvětlovat ad jedna coby truc, a pak, to ovšem víc, jako projev jisté loajality k lidem obchodujícím s armádou. Barták nakonec stejně musel pryč, když se rozpoutala kauza vojenských tatrovek.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz