Tento podstatný rys Havlova odkazu ale koncem května prvý náměstek ministra zahraničí Petr Drulák prakticky rozcupoval. Lidovým novinám řekl, že podle jeho mínění „není s havlovským pojetím lidských práv spojeno nějaké významné renomé České republiky, jde o falešný universalismus, šlo o politiku chybnou a škodlivou.“

Zaorálek krátce před tím sice v Pekingu sice podepsal společné prohlášení se svým čínským kolegou o tom, že je Tibet neoddělitelnou součástí Číny. A byl za nadbytečnou vstřícnost doma také kritizován. Nicméně český šéf diplomacie zároveň Havlovu zahraniční politiku včetně otázky lidských práv nikdy nezpochybnil. Naopak se za ni vždy spíš stavěl. Stejně jako se vymezuje v rusko-ukrajinském konfliktu vůči počínání Moskvy.

O to bylo Drulákovo prohlášení záhadnější a komentátoři si kladli otázku, jestli náměstek vyjadřuje také názory svého šéfa, anebo pouze své. A buduje tedy jakousi vlastní linii zahraniční politiky státu. Zaorálek k tomu v podstatě mlčel, stejně jako další členové vlády.