Tento podstatný rys Havlova odkazu ale koncem května prvý náměstek ministra zahraničí Petr Drulák prakticky rozcupoval. Lidovým novinám řekl, že podle jeho mínění „není s havlovským pojetím lidských práv spojeno nějaké významné renomé České republiky, jde o falešný universalismus, šlo o politiku chybnou a škodlivou.“
Zaorálek krátce před tím sice v Pekingu sice podepsal společné prohlášení se svým čínským kolegou o tom, že je Tibet neoddělitelnou součástí Číny. A byl za nadbytečnou vstřícnost doma také kritizován. Nicméně český šéf diplomacie zároveň Havlovu zahraniční politiku včetně otázky lidských práv nikdy nezpochybnil. Naopak se za ni vždy spíš stavěl. Stejně jako se vymezuje v rusko-ukrajinském konfliktu vůči počínání Moskvy.
O to bylo Drulákovo prohlášení záhadnější a komentátoři si kladli otázku, jestli náměstek vyjadřuje také názory svého šéfa, anebo pouze své. A buduje tedy jakousi vlastní linii zahraniční politiky státu. Zaorálek k tomu v podstatě mlčel, stejně jako další členové vlády.
Teprve po přítomnosti Sobotky a Hamáčka při slavnostním odhalení Havlovy busty v americkém kongresu a po řadě setkání s tamními politiky a analytiky (Sobotka rokoval s viceprezidentem Bidenem), kdy se někteří Američané pozastavovali přímo nad Drulákovými výroky, přišla reakce. A to v podobě onoho výše zmíněného druhého vyjádření: premiér ještě na americké půdě řekl doslova: „Náměstek Drulák, stejně jako další zaměstnanci vlády, musí respektovat politiku vlády." A Hamáček dodal k novinářům: „Stejně pečlivě, jako jste poslouchali vy naše projevy, tak já věřím, že stejně pečlivě je poslouchali i vysocí státní úředníci."
Ministr Zaorálek se sice pokusil Sobotkův výrok na adresu svého nejbližšího podřízeného lehce uhladit. A Drulák přispěchal s ujištěním, že "souhlasí s premiérem, jelikož úředníci musí plnit vůli vlády". Ale to neznamená, že se pod ním židle viditelně nezakývala. Přinejmenším se bude muset v hodnocení Havlova konceptu držet zpátky.
Sobotka i Hamáček totiž během pár dnů ve Washingtonu, kdy se jméno Havel skloňovalo ve všech pádech a s náležitým respektem, museli seznat, že Havlova osobnost a jeho myšlenky jsou pro vnímání České republiky ve světě mnohem podstatnější, než si možná doposud uvědomovali.
Uvidíme ovšem, zda jim to vydrží.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
