A dodal, že politikové jakoby na druhé straně nevnímali, že v dětských domovech zůstává mnoho dětí nikým neosvojených a spořádaným homosexuálním párům zároveň odpíraných.

Netušil ovšem, že záhy na to poslanec ODS a člen ústavně-právního výboru sněmovny Marek Benda v televizní diskusi s ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem projeví názor podstatně vyhraněnější. Doslova totiž prohlásil: „Dobře víte, pane ministře, že v dětském domově žádné použitelné děti v reálu nejsou.“

A když na to ministr ironicky reagoval, že „použitelné děti“ je hezký termín, poslanec se moc nezarazil: „Možná to zní drsně, ale to jsou děti, které jsou mnohdy jako tak nemocné a tak..., že nikde jinde než v tom dětském domově nepřežijou.“ Po chvíli si zřejmě uvědomil, že zašel daleko a počal vysvětlovat: onou „nepoužitelností“ myslel děti, které musí být „právně volné“.

To je ale přece samozřejmé, k adopci mohou být vydány pouze děti, jichž se rodiče definitivně vzdali (v drtivé většině jde o samotné matky, otcové často ani nejsou v křestním listu uvedeni), nic bližšího se o biologických rodičích nedozví ani ti, kdo si dítě z ústavu osvojili. O nějakých „právně nikoli volných dětech“ tedy vůbec nemůže být řeči.