Sváček tehdy sice neprošel ústavně-právním výborem (letos těsně ano), ale v plénu dostal 38 hlasů. Zatímco tuto středu pouhých třicet. A to se od minule senát z jedné třetiny obměnil a levice je v něm ještě o něco silnější. Nijaké podstatné závěry z věci ale asi neplynou.
Václav Klaus byl od chvíle, kdy v horní komoře získala opozice většinu (dnes ji tam má ústavní), se svými kandidáty neúspěšný. Zprvu ho to dráždilo, ale když nepochodil ani s osobami pro sociální demokraty akceptovatelnými, jako byl právě Sváček nebo Zdeněk Koudelka, rezignoval a návrhy do senátu přestal posílat. Miloš Zeman proto musel brzy po nástupu na Hrad přijít s dvěma várkami nominací, jinak hrozilo zablokování soudu, protože několika soudcům končil mandát. A toho se zhostil úspěšně, jeho kandidáti hladce prošli a výběr byl chválen obecně i odbornou veřejností, respektovali jej dokonce i prezidentovi kritikové.
Mohl si tedy dovolit menší rýpnutí v podobě znovu předloženého Sváčka, vůči němuž je vícero námitek. Například, že se coby předseda pražského městského soudu samotným souzením už vlastně nezabývá, přes známost s některými pražskými kmotry, pokus zatajit vstup do KSČ krátce před pádem totality, propojení s ex-ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, anebo že navrhl na soudce bývalého správce konkurzní podstaty vytunelovaného H-Systemu. A senátoři vloni při Sváčkově slyšení nabyli dojmu, že ústavní právo není jeho oborem. To ostatně o sobě řekl sám už před lety, když jej Klaus hodlal nominovat a tehdy Sváček odmítl.
Miloš Zeman se tedy byl vědom, že tentokrát uspět nemusí, snad to ale bral i jako určitý test loajality v horní komoře. Řady jejích členů se však patrně opakovaným návrhem dotkl. Měli za to, že když už jednou řekli ne, nebudou stanovisko měnit a zdůraznili, že jim záleží na pověsti Ústavního soudu. Navíc doposud Zemanem solidně doplňovaného.
Přesto je čtyřicet pět hlasů proti poměrně dost a dá se na ně hledět jako na vzkaz hlavě státu, že je horní komora svébytná. Ale přeceňovat zamítnutí asi není na místě. Mimochodem - v senátu má nepochybně vliv bývalá místopředsedkyně ústavního soude Eliška Wágnerová, a ta Sváčka považuje za nehodného kandidáta. Stejně jako předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, podle níž je k dispozici dost nezpochybněných a nezpochybnitelných kandidátů do instituce, která chrání podstatu demokratického právního státu. Prezident ji to ovšem tak trochu vrátil při úterním vystoupení v senátu, když řekl, že ztratil důvěru v Nejvyšší soud po rozhodnutí v kauze trafik pro bývalé poslance ODS. Jistě jde o verdikt problematický, ale tak ostrý útok nikdo nečekal. Případ Fuksa a spol. navíc stále běží.
Justiční veřejnost ale nicméně Zeman mohl uspokojit prohlášením, že nebude kandidovat Zdeňka Koudelku, kterého si sice váží a považuje za přítele, nicméně Koudelka se podle prezidenta nemalou měrou podílel na Klausově slavné amnestii. A tu Zeman, jinak v lecčems svému předchůdci vycházející vstříc, nadále odsuzuje. Dlužno ovšem dodat, že Koudelku by mu senát lidově řečeno “hodil na hlavu“ ještě výrazněji, než tomu bylo u Sváčka. Muže jinak nepochybně schopného získávat přízeň mocných.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
