Sváček tehdy sice neprošel ústavně-právním výborem (letos těsně ano), ale v plénu dostal 38 hlasů. Zatímco tuto středu pouhých třicet. A to se od minule senát z jedné třetiny obměnil a levice je v něm ještě o něco silnější. Nijaké podstatné závěry z věci ale asi neplynou.

Václav Klaus byl od chvíle, kdy v horní komoře získala opozice většinu (dnes ji tam má ústavní), se svými kandidáty neúspěšný. Zprvu ho to dráždilo, ale když nepochodil ani s osobami pro sociální demokraty akceptovatelnými, jako byl právě Sváček nebo Zdeněk Koudelka, rezignoval a návrhy do senátu přestal posílat. Miloš Zeman proto musel brzy po nástupu na Hrad přijít s dvěma várkami nominací, jinak hrozilo zablokování soudu, protože několika soudcům končil mandát. A toho se zhostil úspěšně, jeho kandidáti hladce prošli a výběr byl chválen obecně i odbornou veřejností, respektovali jej dokonce i prezidentovi kritikové.

Mohl si tedy dovolit menší rýpnutí v podobě znovu předloženého Sváčka, vůči němuž je vícero námitek. Například, že se coby předseda pražského městského soudu samotným souzením už vlastně nezabývá, přes známost s některými pražskými kmotry, pokus zatajit vstup do KSČ krátce před pádem totality, propojení s ex-ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, anebo že navrhl na soudce bývalého správce konkurzní podstaty vytunelovaného H-Systemu. A senátoři vloni při Sváčkově slyšení nabyli dojmu, že ústavní právo není jeho oborem. To ostatně o sobě řekl sám už před lety, když jej Klaus hodlal nominovat a tehdy Sváček odmítl.