A těžko říci, k čemu se má nestranný pozorovatel přiklonit, i když musí vzít v potaz, že bylo celkem slušně překročeno povinné kvórum jedné čtvrtiny členské základy. Oněch dvaapadesát procent pak také ve dvou otázkách ze tří hlasovalo výrazně pro, takže i s tím by mohl být předseda Bohuslav Sobotka, iniciátor referenda, spokojen.  

Silný souhlas kolem devadesáti procent byl v tom, aby o konečné podobě kandidátní listiny pro volby do všech zastupitelstev rozhodovali v přímém hlasování všichni členové ČSSD v příslušném volebním obvodu, i aby byla omezena kumulace placených funkcí. Jen lehce nadpoloviční souhlas byl pak vysloven ve věci čtyřiceti procent žen v zastupitelstvích.  

Sobotka na podzim s podporou širší veřejnosti odrazil pokus o své odstavení bezprostředně po sněmovních volbách a v následujících týdnech pak sestavil vládu, v níž může ČSSD do značné míry plnit svůj program. Uspěl nakonec i v tomto referendu, ale vysloveně pevnou pozici v čele strany stále nemá. Mimo jiné i proto, že se v řadě věcí musí potýkat s vicepremiérem Babišem, což se neobejde bez občasných ústupků.  

Nicméně se Sobotka referendem přinejmenším přesvědčil o tom, že zásadě za ním strana stojí. A víme také, že se mu zatím nerýsuje žádný silný rival, který by jej ohrozil během sjezdu v příštím roce. Na něm se mimo jiné musí výsledky referenda vtělit do stanov a podstatné bude, jak přesně budou inovace formulovány.  

Snaha reformovat sociální demokracii ovšem není nic nového, pokoušel se o to kupříkladu Jiří Paroubek. Nepovedlo se mu ale prosadit, aby o kandidátkách rozhodovali řadoví členové a nikoli pouze dlouholetí šéfové místních buněk zákulisními dohodami. Nyní by měl být jejich vliv menší, ale i to může být iluzorní a bylo by třeba, aby mělo vrcholné vedení možnost konečnou podobu kandidátek případně měnit a ne jen bezmocně přihlížet vzájemným obchodům protřelých funkcionářů.  

A vedle hnutí ANO, pružně ovládaného jeho šéfem, působí ČSSD zkostnatěle, reformy jsou tedy ještě aktuálnější. Sobotka k jejich počátku má nyní nástroje, ale potřebuje je ještě uvést v život a to bude obtížnější, než rozeslat poštou anketní otázky a pak uspokojeně oznámit výsledek.  

Strana potřebuje příliv nových členů a větší vnitřní demokracie by je měla nalákat, ale sama o sobě není zárukou růstu členské základny. ČSSD je také málo přitažlivá pro mladší generaci, změnit by to mohla svěží a moderní postava v čele, jakou byl druhdy pro britskou levici Tony Blair. Možná se ve straně někdo podobně dynamický nachází, ale zatím o něm nevíme.  

Problematických bude i oněch čtyřicet procent žen v zastupitelstvích, což je o něco víc než procent žen ve straně vůbec. K naplnění záměru tedy bude třeba oslovovat ženy i mimo ČSSD, a na lovu nestraníků je permanentně opět také ANO. Ve kterém zajímavé, řekněme expertní typy, mohou vidět větší perspektivy.  

Nu a je tu ještě ona omezená kumulace funkcí, bezpochyby veřejnost odrazující. Lidé si přece dělali legraci z toho, že jihomoravský hejtman Hašek jich zastával v jedné chvíli přes třicet, třebaže nebyly všechny placené. Menší kumulace zároveň znamená, že funkce budou otevřeny i lidem ze spodnějších stranických pater, to je jistě pozitivní a snad i pro řadové členy motivující.  

Ale jak řečeno, vše je třeba nejprve zavést do praxe a Bohuslav Sobotka má tedy před sebou spousty práce. Překvapit ty, kdo jej vidí jako spíše nevýraznou figuru, pořád může. Už jednou tak učinil vítězstvím nad „pučisty“ i jejich hybatelem. Ale potřeboval by ho jasně stvrdit.