Takřečený antidiskriminační norma byla totiž už před časem přijatá a týkala se nepřípustného chování k zaměstnancům, kupříkladu sexuálního obtěžování, různého pronásledování a podobně. Zatímco Nečasův kabinet nyní posílá do sněmovny toliko novelu, která by měla chránit také osoby upozorňující na korupční praktiky.
Stačí připomenout nejznámější příklady neochráněných: bývalé úřednice znojemské radnice Renaty Horákové, která přišla o místo, když odmítla podepsat pro město nevýhodné smlouvy, dále rovněž vyhozeného právníka ministerstva vnitra Ondřeje Závodského, jenž upozornil na neprůhledné zakázky, a především Libora Michálka, někdejšího ředitele Státního fondu životního prostředí. Ten, jak známo, upozornil, že po něm žádá asistent tehdejšího resortního ministra Pavla Drobila, aby vyvedl z fondu obrovské částky určené – snad – pro černý fond ODS. Což Michálka také stálo místo.
Všechny tři následně ocenil Nadační fond proti korupci, a mediálně známý Michálek dokonce před nedávnem uspěl v senátních volbách. Ale paní Horáková, která druhdy prožívala doslova hrozné věci, jež se ještě budou řešit soudně, se už na své místo nevrátila, ani když se vedení znojemské radnice změnilo, neboť její funkce byla mezitím zrušena.
Proč novelizovat antidiskriminační zákon, je tedy celkem jasné: ty, kteří projevují značnou osobní statečnost, musí stát chránit. Ledaže by mu vyhovovalo, aby se ve stopách Michálka a dalších už nikdo napříště nevydával. To by se sice jistě řadě politiků na různých správních stupních nejspíš zamlouvalo, ale doufejme, že jejich zájmy nevezme sněmovna v potaz. Byť ministři upozorňují, že je třeba předlohu ještě zpřesnit. Na což bude dost prostoru během projednávání v parlamentních výborech.
Zatím jen ve zkratce řekněme, že podstatou předlohy je toto: výpověď by neměl dostat nikdo proto, že oznámil trestnou činnost. Což ovšem neznamená, že by vynalézavý zaměstnavatel nepřišel na nějaký důvod k vyhazovu čistě zástupný, například reorganizační. Ale měl by to mít přinejmenším podstatně těžší. A to by přece jen mohlo dodat odvahu těm, kdo zatím z existenčních důvodů tiše přihlíželi rozličným rozkrádáním veřejných peněz. I když nelze od zákona čekat zázraky v protikorupčním úsilí, jistý krok dopředu jistě představuje.
A doprovází ho ovšem dva paradoxy. Za prvé ten, že zákon posvětila tatáž vláda (třebaže personálně už dost proměněná), za níž byl odvolán ředitel Michálek. A to v časech, kdy se koalice zaklínala bojem proti korupci skoro dnem i nocí. Dnes o něm zdaleka tolik nemluví, zato se ovšem přece jen začalo něco dít. Pozoruhodné a rovněž paradoxní ovšem je, že proti normě mají námitky odbory.
Podle nich se totiž vláda snaží převést svoje povinnosti na řadové zaměstnance, kteří ale mají – opět zjednodušeně – přece jen čistě pracovat a do ničeho se neplést. Což zní dost povědomě, právě tohle přece chtěl od pracujících totalitní režim. Jistě, už bylo řečeno, že novela antidiskriminačního zákona nemůže být zázračným lékem a nahradit laxnost příslušných úřadů. Přesto by se člověk naivně domníval, že právě odbory, stále hovořící o rozkrádání státu, jak jsme to slyšeli také minulou sobotu na pražské demonstraci, by měly iniciativu k ochraně těch, kdo už právě nechtějí trestným činům mlčky přihlížet, jen a jen vítat. Ale vedoucí právního odboru Českomoravské komory odborářských svazů Vít Samek hovoří o návodu k udávání. Zřejmě se domnívá, že je neetické, a dokonce zavrženíhodné, když kdosi řekne, že to a to je prachobyčejná zlodějna.
Takřečený „whistleblowing“ ale samozřejmě žádné udávání není. Odboráři by si v tom měli udělat jasno, a ne ty statečné mezi námi odrazovat. To doposud přece dělali oněmi rozdávanými výpověďmi právě ti takřka všemocní. Vůči nimž ale odbory jinak vedou lítý boj. Snad to lépe pochopí, až se o čerstvé novele rozběhne širší diskuse.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
