Jak ostravská žalobkyně Andělová řekla, že ještě předtím slyšela místopředsedu Nejvyššího soudu Kučeru mluvit o tom, kterak musí justice ustoupit v zájmu zachování Topolánkovy vlády (již v případě Čunkova soudu hrozili opustit lidovci, kterým Čunek tehdy předsedal).

A jak na to exministryně spravedlnosti Benešová reagovala výrokem o justiční mafii, do nějž zahrnula kromě Vesecké, Kučery a Salichova ještě další čtyři osoby a jak ji pak celá sedmička zažalovala.

I na to, jak soudce Cepl mladší žalobu v přímém přenosu z velké části zamítl.

Následoval ping-pong mezi instancemi a roku 2011 odvolací soud rozhodl, že se Benešová musí omluvit a zaplatit (mezitím ovšem z kauzy vycouval náměstek vrchního pražského zastupitelství Grygárek, dnes stíhaný v případu Janoušek).

Paní Benešová, s jejímž pohledem na poměry v nejvyšších patrech české justice bylo obtížné nesouhlasit i pro ty, kdo k ní mohli jinak mít všelijaké výhrady, se ovšem nevzdala.