To sice na jedné straně stěžuje orientaci v kauze, ovšem mediální a do jisté míry politické, ale zatím nikoli trestní, na straně druhé se ukazuje, že lukrativní nemovitost byla předmětem transakcí mírně řečeno, nestandardních.

Včetně toto, že před už zhruba deseti lety vilu prodal pražský magistrát podnikateli Radku Luňákovi za osm a čtvrt miliónu na základě „podstřeleného“ posudku, ve kterém byl například jako jeden z důvodů nízké ceny označen zanedbaný stav zahrady a poškozená vstupní branka.

Dodávám jen zjednodušeně – rozsáhlý dům se šestisetmetrovou parcelou ve vysoce žádané lokalitě zahrnul pan Luňák, považovaný obecně za součást pražské kmotrovské struktury (konkrétně operující v desátém městském obvodě), do majetku své společnosti Harengil, tajemnější než příslovečný hrad v Karpatech.

A před necelým rokem jej pak o tři miliony korun laciněji prodal advokátu Vítu Širokému, mimo jiné obhájci Romana Janouška. Nu a za jen pár set tisíc navíc dům před nedávnem získal od Širokého prezidentův kancléř. Který ovšem na obchodu neshledává nic podivného.