Postupně odpadali původní kandidáti a někteří se opět do hry vraceli. A čas běží, v této chvíli už ho příliš nezbývá, neboť plénum evropského parlamentu s takřka stoprocentní jistotou potvrdí dohodu šéfů unijních států z konce června o tom, kdo bude komisi šéfovat, tedy lucemburský ex-premiér Jean- Claude Juncker, vybraný přes britský a maďarský nesouhlas.
A ten pak záhy začne komisi sestavovat. Předseda vlády Bohuslav Sobotka dodání českého zástupce veřejně slíbil na tento týden, další otálení by už zavánělo ostudou. Přesto není vůbec jisté, že ale v pondělí koaliční rada k nějakému konsensu dojde. Také i proto, že před pár dny Andrej Babiš nominaci náhle vyměnil a na místo eurovolebního lídra Pavla Teličky nyní prosazuje ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou, pro niž by mohlo hovořit, že současné eurokomisařky vyzvaly Junkcera, aby v jeho týmu bylo deset žen.
A kandidáta ČSSD Pavla Mertlíka nepodporuje prezident Miloš Zeman s tím, že našeho zástupce by měla vybrat strana, která volby do Evropského parlamentu vyhrála, což je jak známo Babišovo ANO. Je možné si domýšlet, že jde z Hradu jednak o příležitost k popíchnutí Sobotky, dále o neshody Mertlíka se Zemanem z časů, kdy nynější hlava státu premiérovala a Mertlík byl ministrem financí, v jedné chvíli pak ale z vlády vyhozený (nahradil jej už tenkrát Zemanův favorit Jiří Rusnok).
A v neposlední řadě může být prezidentova podpora nároku ANO dalším důkazem, že pro Zemana je na politické scéně po podzimním vyhoření Strany práv občanů nejbližším spojencem Andrej Babiš. Dodejme ovšem, že rozhodnutí o eurokomisaři je čistě na vládní koalici a prezident je může toliko glosovat.
Sociální demokraté budou nejspíš namítat, že s Jourovou přišel Babiš na poslední chvíli a její kandidaturu je tedy třeba nejprve zvážit, neboť by šlo mimo jiné o personální zásah do vlády. Ale věcné námitky proti veřejností pozitivně vnímané ministryni zřejmě nebudou, spíš půjde jen o ono přetahování uvnitř koalice, ve kterém bude také podstatný postoj lidovců.
Ti sice měli zpočátku celkem žhavé želízko v osobě zkušené europoslankyně Zuzany Roithové, která ale angažmá v komisi odmítá. Docela dobře by se v koaličním patu ale mohla Rothová znovu objevit coby kompromisní řešení, při němž by oba hlavní rivalové vyšli ze sporu bez porážky. A lidovci v eurovolbách navíc uspěli slušně.
Jiným kompromisem může být ale také ještě nějaké zcela jiné jméno nepolitického experta. K němuž by bylo ale třeba zároveň říci, o kterou oblast v komisi má Česká republika konkrétní zájem. Původně vláda uvažovala o dopravě, průmyslu a podnikání, výzkumu a inovacích, vnitřním trhu nebo energetice, pak přidala ještě portfolio administrativy unie a také regionální politiku. Což je zase momentálně oblast doma spravovaná právě Věrou Jourovou.
A podle některých pozorovatelů by se její odsun do Bruselu mohl hodit Babišovi, neboť mu Jourová stále častěji ve vládě oponuje. Což ovšem nemusí zajímat ani ČSSD, ani lidovce. Pokud by souhlasili, s poukazem na prezidentův argument o právu eurovolebního vítěze na komisaře, zřejmě to nebude zadarmo. A také asi nikoli už v pondělí. Nicméně otálet dlouho nelze, jinak si o nějakém výběru resortu v komisi můžeme nechat jen zdát.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
