Jakoby šlo o debakl vyšetřovatelů, kterým pod rukama znovu unikly kmotrovské velké ryby a místo nich v síti uvízla nepodstatná a svou důležitost přeceňující premiérova spolupracovnice, což ovšem způsobilo pád vlády. A pak ještě tři někdejší rebelové ODS, jejichž „trafiky“ nelze soudit jako úplatek. Maximálně uznali, že se aspoň odhalila absurdní horlivost šéfů vojenského zpravodajství. Nicméně existují žurnalisté, kteří, čert ví z jakých pohnutek, poznovu varují před rodícím se mocenským centrem státních zástupců, jimž je nejvyšší čas přistřihnout křídla.
Pravda sice je, že pánové Janoušek a Rittig jsou stále na svobodě a ještě nevíme, zda na ně policisté našli dost důkazního materiálu, aby je to dostalo před soud. Jenže se není čemu divit, případ zatím běží a informace z něj sice tu a tam mírně unikají, ale to hlavní zůstává veřejnosti skryto. A naopak by se člověk hodně divil, kdyby k tak veliké akci dali státní zástupci souhlas (jistě o ní dopředu věděl i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman), aniž by byla opodstatněná. To by si totiž pod sebou podřízli větev neuvěřitelně amatérským způsobem. Přičemž ale jako hlupáci ani v nejmenším nepůsobí. A tak nezbývá než čekat, jak se vše vyvine.
Tedy především kauzy obou pražských velekmotrů, jejichž operační pole v oblasti vysávání veřejných prostředků bylo podle všeho ohromně rozsáhlé. A to dává tušit, že pokud se aspoň část záležitostí, ze kterých neoprávněně profitovali, podaří rozkrýt, poveze se v nich řada dalších odpovědných osob. A někteří z nich hodně vysoko postavení, ať ještě dnes, anebo v minulosti. Což by mohlo podstatně změnit komplexní domácí klima, léta otravované korupčním propletencem. O němž veřejnost sice má poměrně jasné představy, ale právě to, že se tak dlouho nic nedělo a vše podezřelé se spolehlivě zametalo pod koberce, vzbuzovalo v občanech pocit znechucené bezmoci.
Zvlášť po nenaplněných vládních záměrech o boji proti korupci a po rozčarování z nové parlamentní strany, tedy Věci veřejné, která ve volební kampani roku 2010 slibovala, že v tomto směru bude obzvlášť důsledná. Jenže se pak vyjevila v nejhorších barvách. Můžeme sice říct, že se leccos nakonec za Nečasova premiérství přece jen dalo do pohybu, a je vlastně smutné, jak na to sám doplatil. A dlužno zároveň podotknout, že předseda vlády jedny kmotry od vlivu odstřihával, ale jiní ho zase drželi u moci. A to musel Nečas vědět.
Ale zpět k samotnému vyšetřování, to zdaleka nekončí. Dnes kupříkladu protikorupční policie přišla do advokátní kanceláře MSB Legal (dříve Šachta &Partners, ale pod tímto jménem už měla příliš nevalnou pověst), propojené s Ivem Rittigem a zabavovala dokumenty týkající se pronájmu skladů pražské Nemocnice Na Homolce. O tom už vloni informoval Nadační fond proti korupci Karla Janečka, podle něhož šlo o tunelování podobné jako u pražského Dopravního podniku: s právní kanceláří spojená firma Alseda měla sklady pronajaté za 140 tisíc měsíčně, ale nemocnici je poskytovala padesátkrát dráž. Zni to skoro šíleně, ale bohužel pravděpodobně. Na první pohled se může zdát, že se to Rittiga nemusí dotknout a malér mají hlavně manažeři nemocnice. Ale každý tunel má dva konce. Není, proč bychom při pátrání po tom druhém, čili inkasujícím, neměli policistům držet palce. A vůbec ve veškerém jejich současném konání. A nedoufat, že si dlouhodobě šramocenou pověst policisté chtějí napravit. Když k tomu mají konečně podstatně méně svázané ruce.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
