V lednových volbách Řekové zvolili Syrizu jako poslední naději, která je zachrání od politiky „austerity“ resp. nekonečných škrtů, oživí ekonomiku a posune jejich zemi na novou cestu. Charismatický a stále usměvavý Alexis Tsipras se jevil jako reprezentant skutečné změny a nové politiky. SYRIZA zemi zdědila po téměř čtyřiceti letech vlád konzervativní Nové demokracie a socialistického Pasoku, které Řecko přivedly do situace, ve které se dnes nachází. Nicméně se brzy ukázalo, že politici Syrizy nemají dostatečné politické zkušenosti a nejsou schopnými vyjednavači, kteří by dokázali čelit těžkým vahám evropské politiky jako je Angela Merkelová nebo Wolfgang Schäuble. Navíc začalo být jasné, že politický program, se kterým vyhráli volby, nejsou schopni realizovat.

Referendum, které Tsipras vyhlásil, zřejmě nedopadlo zcela podle jeho představ. Po pěti měsících vládnutí a konfrontace s ekonomickou realitou si nevěděl rady a pochopil, že nedokáže předvolební sliby uvést do praxe. Domníval se, že Řekové v referendu řeknou „ano“ podmínkám věřitelů a on se tak vyváže ze svých slibů a bude moci pohodlně resuscitovat politiku škrtů, kterou jako opoziční politik tvrdě kritizoval. Silným „ne“ byl evidentně zaskočen a nevěděl, jak dál postupovat. Sice tvrdil, že „ne“ posílí jeho vyjednávací pozici v Bruselu, ale takovou naivitu lze politikovi ve vysoké funkci jen těžko uvěřit. Evropské elity hlas lidu vůbec nezajímá a výsledek řeckého referenda byl pro ně už předem bezpředmětný. Vyděšený Tsipras tak nakonec udělal pravý opak toho, co Řekové odsouhlasili v referendu. Otázkou je, proč nevsadil víc na geopolitickou kartu, kde se skrývá značný „vyděračský“ potenciál – hrozba odpadnutí Řecka od Evropy, vystoupení z NATO a příklon k Rusku je noční můrou Bruselu i Washingtonu. Zřejmě neměl dostatek odvahy, nebo flirtování s Moskvou od začátku nebral vážně.