Havana opakovaně vyzývá Washington k dialogu, založeném na vzájemné úctě, principu rovnosti a respektu odlišností, avšak bez odezvy. Návrh na zrušení embarga podávají kubánští zástupci Valnému shromáždění OSN už od roku 1992. Od té doby trvale roste počet států, které hlasují ve prospěch Kuby. I přes odpor drtivé většiny zemí byla blokáda Bushovým režimem v roce 2005 razantně zostřena a prokazatelně se stala hlavní překážkou ekonomického a sociálního rozvoje Kuby. „Ostrov svobody“ stále nemůže volně vyvážet ani dovážet produkty a služby do a ze Spojených států, nesmí používat dolar v mezinárodních finančních transakcích, nebo mít účty v této měně u bank třetích zemí. Zakázána je i pomoc mezinárodních finančních institucí. Každý produkt obsahující jakoukoli kubánskou surovinu nesmí na americký trh. Americkým turistům, kteří chtějí vycestovat na Kubu, hrozí vysoké pokuty.

Je pikantní, že blokáda brzdí i možnost nákupu moderních zdravotnických přístrojů, jsou-li jejich jedinými světovými výrobci americké firmy, což se odráží na kvalitě kubánského zdravotnictví, které je i přesto považováno za nejlepší v Latinské Americe a má skvělé renomé v mnoha rozvojových zemích. Aktuálně kubánští lékaři prokazují nesmírnou statečnost a obětavost v boji s virem ebola. Havana vyslala do boje s epidemií eboly v západní Africe již 250 zdravotníků, což kontrastuje s postojem vyspělých západních zemí včetně USA, jejichž pomoc se omezila pouze na finanční prostředky. Deník The New York Times kubánskou pomoc africkým zemím, která má již dlouholetou tradici, bagatelizuje a zpochybňuje – prý „lze pochybovat o čistě altruistických motivech kubánské vlády“. Jednání USA je zřejmě altruistické za všech okolností – zvláště, když se jedná o násilný „import demokracie“ (do ropou oplývajících států). Jak vidno, ani obětavost Kuby v boji s ebolou impérium neobměkčila.