Vazby Filipín na USA sahají až na konec 19. století, kdy se souostroví po americko-španělské válce roku 1898 stalo americkou kolonií. V roce 1946 byla vyhlášena nezávislost, ale silné spojenectví pokračovalo i po celé období studené války, kdy se Filipíny – společně s Thajskem, Malajsií a jižním Vietnamem – staly pilířem bezpečnostního systému USA v jihovýchodní Asii a baštou antikomunismu. Washington podporoval diktátora Ferdinanda Marcose, jenž v letech 1966 – 1986 bránil pronikání sovětského a čínského vlivu do této části světa. Filipíny za jeho vlády byly typickou zkorumpovanou proamerickou diktaturou s obrovskými sociálními rozdíly mezi bohatou menšinou a chudou většinou obyvatel. Poté, co byl Marcos v roce 1986 svržen, uprchl údajně i s 24 kufry plnými zlata na Havaj, kde mu poskytnul azyl tehdejší prezident USA Reagan. Nicméně i po obnovení demokracie a po konci studené války pokračovalo silné americko-filipínské spojenectví, které utrpělo značné trhliny až v letošním roce, co byl hlavou státu zvolen prostořeký kontroverzní jednasedmdesátiletý politik Rodrigo Duterte.

Duterte za čtyři měsíce působení ve funkci stihl pozurážet mnoho prominentních hlav států včetně Baracka Obamy a papeže Františka. Rovněž zahájil nekompromisní boj s drogovými kartely a sám sebe přirovnal k Adolfu Hitlerovi s tím, že vyhladí tři miliony narkomanů. Prohlásil, že těly zločinců nechá nakrmit ryby v Manilské zátoce. S bojem proti organizovanému zločinu má bohaté zkušenosti z déle než dvacetiletého starostenství milionového města Davao, kde si vysloužil přezdívku „exekutor“ právě díky své tvrdé kampani proti kriminalitě a korupci. Co však způsobilo největší ohlas na světové scéně, bylo jeho oznámení o rozchodu s USA a příklonu k Číně a Rusku.