Pozvolné utahování šroubů

Po první světové válce nahradila v roce 1923 Osmanskou říši moderní Turecká republika, kterou založil neméně autoritativní Kemal Atatürk na principech sekularismu a rozsáhlými reformami stát na pomezí Evropy a Asie přiblížil Západu. Tato téměř sto let dlouhá éra nedělním referendem definitivně končí a Turecko se stane čistě asijským státem – orientální islámskou despocií v čele s novodobým „sultánem“. R. Erdogan systematicky pracoval na posílení své moci již od roku 2003, kdy byl jmenován premiérem za islamistickou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) vycházející z ideologie Muslimského bratrstva. V roce 2014 byl zvolen prezidentem nikoliv proto, aby hrál roli kladeče věnců, ale aby se stal neomezeným vládcem blízkovýchodní regionální velmoci. Pochybný pokus o puč v červenci 2016, který mohl zinscenovat on sám, využil k tomu, aby se rozsáhlými čistkami zbavil všech svých odpůrců v armádě a státní správě.

O čem se hlasovalo?

V referendu voliči hlasovali o osmnácti dodatcích turecké ústavy. Erdoganova AKP o změnu základního zákona usiluje už od volebního vítězství v roce 2011 a v říjnu 2015 získala pro tento záměr spojence i v opoziční sekulárně nacionalistické Straně národního hnutí (MHP), která to společně s AKP prosadila v parlamentu. Nové dodatky obsahují mimo jiné změnu parlamentního systému na prezidentský a tudíž zrušení funkce premiéra, zvýšení počtu křesel v parlamentu z 550 na 600 a reformu Nejvyššího soudu. Prezident získá velký vliv na jmenování soudců a prokurátorů a jako předseda vítězné strany ovládne i parlament. Dělba moci zákonodárné, výkonné a soudní bude ve výrazné nerovnováze a hlava státu se stane faktickým diktátorem, přičemž v úřadu se může udržet až do roku 2029.