Citové vydírání

Dosavadním vrcholem je paralela použitá redaktorem Zídkem z Lidových novin. Ten dal do souvislosti neochotu vyhovět požadavku Evropské komise s Nicolasem Wintonem, hrdinou, který během druhé světové války zachránil 669 československých občanů, kteří by v nacistických spárech zřejmě nalezli smrt. Podle redaktora by český velvyslanec ve Velké Británii měl při gratulaci Nicolasi Wintonovi k jeho 106. narozeninám prohlásit (volně parafrázováno) „děkujeme vám, že jste před lety zachránil naše děti, ale my dnes nikomu pomáhat nebudeme, stejně to jsou jen potenciální pobírači sociálních dávek.“

Samozřejmě, že ne každý člověk, plavící se na rozvrzané kocábce přes moře do Evropy, je potenciální radikál a terorista. A ano, nalijme si čistého vína, že naše (oprávněné) obavy o bezpečnosti mohou vést k tomu, že zkomplikujeme život řadě utečenců s dobrými úmysly. Jiný rozumný postoj než zdrženlivost v současné době však nevidím. Na druhou naznačovat, že obavy z přílivu zradikalizovaných imigrantů jsou totéž, jako odmítnout pomoc židovským dětem, vyžaduje buď dávku hlouposti, nebo opravdu nechutného cynismu s cílem prosadit svůj názor stůj co stůj.