Na konci minulého roku věřilo vládě 24 % lidí, letos v září to bylo 45 % dotázaných. Tento posun je dán především tím, že vláda a její předseda se stali nositeli klidu. Premiér nevytváří žádné mediální vlnění či bouře, které by jej mohly ohrozit. Dokáže odrážet podbízivé, záludné a aktivistické tlaky médií, které směřují k formování nežádoucích kampaní. V případě zásadních a citlivých témat, jako jsou například sankce vůči Rusku, se vyjadřuje nedvojsmyslně a na rozdíl například od Hradu nekolísá. V růstu důvěry se odráží i fakt, že česká ekonomika neprožívá žádný propad. Výsledkem je, že dochází k rekonvalescenci vztahu veřejnosti k sociální demokracii. I když nelze říci, že by byla zcela překonána krize důvěry vyvolaná jak vnitřními rozpory, tak i korupčními skandály například kolem středočeského hejtmana, začátek změny je patrný. A tak – oproti starším předpokladům – by tyto volby měly přispět ke stabilizaci postavení předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky.

Relativní důvěra ve vládu je spojena i se stabilitou vládní koalice. V minulosti se nejen kolem sporů, ale i prostých diskusí mezi koaličními partnery vytvářel velký mediální rozruch. Dnes všichni tři předsedové drží základní linii a vůči médiím jsou disciplinovaní. To se odrazilo i na úspěchu vládních stran jak v komunálních, tak i senátorských volbách. KDU-ČSL se vrací mezi silné parlamentní strany, což z druhé strany znamená pokles důvěry v TOP 09. Andreji Babišovi je pak třeba přiznat poměrně citlivé zacházení s kolegy v koalici v dobách, kdy má navrch jak mediálně, tak i počtem volebních hlasů.

Druhým faktorem, který spoluurčil výsledky voleb na konci minulého týdne, je nelibost nad politickou situací. Výzkumy veřejného mínění říkají, že spokojenost se současnou politickou situací dává najevo pouze 17 % respondentů. Tento faktor se odrazil v účasti při hlasování v komunálních volbách: k volebním urnám přišlo 44,5 % oprávněných voličů, což znamená nejmenší volební aktivitu od roku 1998. Obdobný jev lze očekávat i v druhém kole senátních voleb za čtrnáct dní.