Myšlenku tolerance, kterou znali antičtí filosofové, i když ji nijak profilovaně neformulovali, aktualizoval evropský novověk a plně ji nastolilo evropské osvícenství – základ moderního evropanství. Tolerance není projev lhostejnosti, ale úcty a respektu, že někdo jiný může mít na svět a na svůj život jiný pohled než já. Křesťanství se až do 18. století nevyznačovalo náboženskou tolerancí vůči odlišným názorům a životním koncepcím. Má na svém kontě mnoho hranic s jinak smýšlejícími. Teprve pod vlivem osvícenství se formovala i křesťanská varianta tolerance. Podtrhla, že to nejdůležitější v křesťanství je poselství o lásce k bližnímu.  V tom byl shledán důvod, aby i křesťanství na tomto principu lásky založilo toleranci, právě jako projev úcty k člověku.

Někdejší křesťanskou agresi vůči jinak smýšlejícím vystřídala ve 20. století – ve fašistickém a především v komunistickém totalitním režimu – agrese vulgárního ateismu vůči křesťanskému přesvědčení. Západní humanistický ateismus se k ní nikdy nesnížil. Evropa však stále více opouští humanistický sekulární ateismus, který věděl co je úcta a vážnost. Svobodu jako výsadu odpovědného rozhodování zkarikovala do patvaru driáčnické libovůle a nábobství. Zejména současná žurnalistika se vyznačuje vysokým stupněm neomalenosti, vulgarity, nerespektování lidské důstojnosti a člověkova soukromí. Novináři jako K. Čapek nebo F. Peroutka už vymřeli. Lézt lidem do soukromí a vydělávat na zveřejňování „senzací“ se stalo zvráceným projevem svobody. To se týká i neúcty vůči náboženskému přesvědčení. Před několika lety visela na jedné výstavě v Rudolfinu, pořádané arogantním snobem, prý že umělcem, výstava s obrazem nahé ukřižované ženy. Křesťané to sice přešli bez protestů, ale z hlediska humanistické sekulární společnosti do byla nestoudná urážka náboženského cítění spoluobčanů, kterých je v této zemi pořád ještě nejméně polovina.

Jako ateista a zastánce evropského sekulárního humanismu považuji každý projev arogance a urážky jakéhokoli náboženství a jeho vyznavačů – zejména pokud chce producírovat naši evropskou  pseudosvobodu - za nechutné a odsouzení hodné nabobství, které si koleduje o to, aby dostalo po hubě.