To co následuje je moje důvodné, argumentované přesvědčení, i když  jistě podmíněné řadou zřetelů, které jsem důvodně zvolil. Nečiní si tedy tento krátký  text  nárok na víc, než na přihlášení  do diskuse, týkající se skutečnosti světa, života a člověka. Od  podrobnější – a jistě   protiargumetací  zranitelné -  argumentace  pro své přesvědčení  zde upouštím, abych dosáhl  sevřenosti a sdílné  krátkosti textu.

(ONTOLOGIE)

Jsem důvodně toho názoru, že je jen jedna skutečnost. Skutečnost tohoto světa - patří k ní vesmír, život a člověk. Pokud zatím víme, je člověk   na  planetě Země,  ze všech tvorů nejvíce nedán schopností uvědomovat si, že si uvědomil, a tak  se pokouší o utříděnou reflexi  své reflexe světa, života a sebe sama. Proto je filosofování   výsadou, výsostnou formou lidského bytí. Člověk je z podstaty svého bytí odsouzen k filosofickému tázání a tím i k pochybování a nejistotě. Kde  vstoupí na tuto půdu nezajištěnosti, přijímá odpovědně svůj úděl. Je to úděl života s otevřenými otázkami a úděl svobodných rozhodnutí. Člověk tak vykračuje z  možnosti spočinout v údajně neproblematizovaných jistotách. V tom je jeho nedocelená tragičnost a přece jeho sláva autenticky lidského bytí.

Člověk, i když je schopen  zaujímat odstup od světa i vůči sobě samému, je nedílnou součástí světa, vesmíru a přírody na planetě Země. Je  součástí nesmírné vesmírné evoluce i planetární, zemské evoluce života. Svět zde není  kvůli člověku. Je velmi  pravděpodobné, že člověk jako živočišný druh je jednou z mnoha přechodných forem života. K této pravděpodobnosti docházíme na základě srovnání vznikání a zanikaní životních forem v procesu evoluce.

Ontologickou diferenci – dělení mezi jevy a bytím-  považuji za jedno z velkých člověkových filosofických zbloudění. Tedy metafysiku považuji za pseudoproblém. Celá jedna a nedílná skutečnost je procesuální.