Předtím zastrašoval tento svět washingtonský tyran. Odpor proti němu měl vždy za následek trest. Na Střední východ a Afriku se uvalovaly hospodářské sankce, obracející dříve prosperující státy v mizérii. Ve Francii a dalších vazalských státech vedl pouhý nesouhlas s politikou, jíž Washington uplatňoval vůči jiným zemím, k mnohamiliardovým konfiskacím bankovního jmění.
Všechny země se tváří v tvář arogantní a jediné supervelmoci cítily bezmocné, zvlášť když tato supervelmoc – čas od času – odpovídala na porušování subordinace šťavnatými hrozbami. Jako např. tou, adresovanou Pakistánu náměstkem ministra zahraničí Richardem Armitragem: „Zbombardujeme vás zpátky do doby kamenné.“
Prezident Putin udělal tomu všemu konec. V přítomnosti zbytnělé arogance hegemona se postavil před Svět a vzal na sebe riziko, jakého se nikdo předtím neodvážil. Odsoudil washingtonské hrozby suverenitě a tedy i svobodě národů i zemí a prohlásil, že Rusko už takovýto stav věcí ve světě nemůže dále snášet.
Dva dny poté vstoupilo Rusko do probíhající války v Sýrii a začalo likvidovat Washingtonem financovaný a vyzbrojovaný Islamský stát. Řízené střely, odpálené z Kaspického moře, zasáhly vybrané cíle Islamského státu s milimetrovou přesností, a daly tak americkým vazalům z Evropské unie na vědomí, že dovolí-li Washingtonu uvrhnout Evropu do konfliktu s Ruskem, americký obranný raketový systém ABM je v žádném případě neochrání.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV