ANO by získalo 27,7 %. Jeho pronásledovatelé, KSČM a ČSSD, jsou na tom zhruba stejně. Obě strany mají podle tohoto průzkumu méně než 12 %. Řekněme si ovšem otevřeně, že ne všichni komunističtí voliči tazatelům sdělují, že budou volit komunistickou stranu, takže výsledek komunistů by mohl být reálně někde mezi 13–14 %.

A naopak, podle interních informací z Lidového domu, má vedení ČSSD k dispozici výsledky průzkumu, podle kterého by ČSSD ve volbách mohla dosáhnout jednociferného výsledku, tedy číselně vyjádřeno, 8,5 %.

Zdá se tak, že výsledek ČSSD se v tom lepším případě bude pohybovat mezi 10–12 % hlasů a stále ještě hrozí pád volební podpory této strany až k číslu, které je blízké rozsahu jádra voličů, jež ČSSD chtějí volit za všech okolností (8%). Jaké jsou příčiny tohoto stavu, je předčasné analyzovat. Také proto, že pokud by to právě teď učinil bývalý předseda ČSSD, stranu by to nesporně poškodilo před volbami, protože by to ukázalo na slabá místa v její činnosti.

Slabá místa má pochopitelně každá strana, ale je otázkou, proč se ČSSD v těch posledních sedmi letech vytrvale propadá a propadá, pokud jde o vývoj voličské podpory. Z těch 22,2 %, tedy vítězného výsledku ve sněmovních volbách v roce 2010 (tehdy jsem se za tento výsledek hluboce styděl), je dnes zhruba na polovině podpory voličů. Nemluvě pak o volebních výsledcích strany v letech 2006-2008, které se pohybovaly mezi 33 až 36 %. Kdeže ty loňské sněhy jsou... Sociální demokracie dosahuje současných preferencí po čtyřech letech více či méně produktivního vládnutí, což se zdá být neuvěřitelné.