Když se islámští bojovníci z ISIS převalili přes Mosul, zněla slova Johna McCaina stejně, jako ozvěna slov někdejšího francouzského premiéra Paula Reynauda v den, kdy se v Paříži doslechli, že Rommel prorazil obrannou linii v Ardenách: „Spojené státy nyní čelí existenční bezpečnostní hrozbě,“ prohlásil McCain.
Hrozba pro Irák – ne pro USA...
Jenže nic, co se stane v Mezopotámii, nemůže ohrozit existenci Spojených států. A pokud jde o možné teroristické hrozby, které představuje ISIS, ty se změnou blízkovýchodní situace nezvětšily, ani nezmenšily. Jsou pořád stejné.
Vypadá dnešní Blízký východ – od Iráku, přes Sýrii, Jemen, Libyi, k Libanonu – tak, jak nám sliboval George Bush a jeho neokonzervativní „neoconi“, když zatroubili na slavnou americkou invazi do Iráku?
Jediné skutečné existenční hrozbě čelí samozřejmě Irák. Je ohroženo jeho přežití jako státu a je dost možné, že bude roztrhán na kusy občanskou a náboženskou válkou. Ale to je především problém Iráku, nikoli Spojených států. Pokud premiér Núrí Málikí a jeho devítisettisícová armáda a šíítské milice nedokáží ubránit Bagdád před pár tisícovkami bojovných islamistů, pak Amerika rozhodně nemá žádný závazek bránit jej za ně.
Iráčané budou bojovat
Málíkí nám před třemi lety jasně řekl, ať odejdeme. A tak jsme šli. A než se znovu vrhneme do té od začátku nešťastné války, měli bychom se zamyslet nad tím, jaké jsou opravdové hrozby této situace – pro Ameriku.
Islámský stát v Sýrii a Levantě (ISIL, ISIS, pozn. red.) přitáhl fanatiky, kteří chtějí vybudovat chalífát na teritoriu, jež mají nyní v moci – od Aleppa v Sýrii po jihovýchodní hranici, která je teď šedesát kilometrů od Bagdádu. Zajímavé ale je, že se zastavili před Bagdádem. Jedním z důvodů je i to, že irácká šíitská většina nedovolí pár ortodoxním sunnitům, aby ovládla jejich města, rozbila chrámy a vraždila jejich šíítské bratry. Budou dělat to, co se irácké armádě nechtělo – bojovat o svou zemi.
Ani sunnité nechtějí ISIS
Kromě toho, ISIS má spojence v sunnitech, žijících na severu a západě Iráku. Ti nenávidí Málikího a chtějí se ho zbavit. Ale ani tito sunnité zrovna nechtějí talibanský režim, který jim zakáže kouřit a pít. Ani jim se nejspíš nechce bojovat jen proto, aby mohli popravovat své šíitské spoluobčany.
Pokud se ISIS pustí po osvobození sunnitského trojúhelníku ještě dál a pokusí se ovládnout celý Irák, ztratí její stoupenci mnoho sunnitských spojenců a zjistí, že stojí proti irácké šíitské většině, podporované navíc iránskými jednotkami. A že jsou na to docela sami.
Patová situace
Ale ačkoli irácká armáda s Málikím v čele může klidně udržet Bagdád, je těžko představitelné, že by si znovu podmanila sunnitské provincie – sunnité prostě doma Málikího nechtějí. Stejně tak není příliš pravděpodobná představa, že by se pod kontrolu Málikího vlády vrátil Kirkúk, kterého se v nastalém chaosu zmocnili Kurdové usilující o samostatnost.
Peklo v americkém zájmu?
Co by v této situaci měla dělat Amerika? Hlavně se zamyslet nad vlastní politikou v oblasti Blízkého východu.
Jen považte: momentálně poskytujeme zbraně Syrské osvobozenecké armádě, aby vyhodila ze sedla Bašára Asada. „Asad musí odejít!“ vykřikoval tuhle Barack Obama jedno ze svých mnoha ultimát, které prošlo opět dokonale ignorováno.
Jenže kdyby Asadův režim skutečně padl, výsledkem by byla perzekuce syrských křesťanů, masakr Alavitů a dost možná i převzetí země ISIS a Frontou an - Nusrá, napojenou na al - Kájdu. Je snad toto v americkém národním zájmu?
Ajatolláh horší Stalina?
Vladimír Putin tuhle položil velmi legitimní otázku: Proč v Sýrii bojují Američané na stejné straně s těmi, kdo sestřelili budovy Světového obchodního centra? Má pravdu – proč? A kdo bojuje s al - Kájdou a ISIS v Sýrii – se silami, které McCain označil za „existenční hrozbu“ pro Ameriku a její bezpečnost? Bašár Asad. Hizballáh. Írán. Rusko.
Teherán se údajně nabídl, že bude se Spojenými státy spolupracovat, poskytovat vojenskou pomoc Málikího režimu a udrží ISIS před Bagdádem. Pokud je skutečně přežití Málikího vlády v americkém národním zájmu, proč nedat zelenou Íránu, aby jej zajistil za nás?
Když se kdysi Hitler obrátil proti svému dosavadnímu spojenci Stalinovi, Spojené státy přispěchaly na pomoc obludnému diktátorovi, kterému nakonec F. D. Roosevelt a Truman v Teheránu, Jaltě a Potsdamu přezdívali „Starej dobrej Joe“ a „Strejda Joe“. To je íránský ajatolláh horší než Stalin?
Chtěl tohle Bush?
Kromě toho – všimněme si, jak se v otázce Sýrie chovali naši dosavadní spojenci v Perském zálivu a na Středním východě. Turci, kteří se celí třesou na svržení Asada, přivřeli obě oči a nechali skrze své hranice projít džihádisty. Saúdové a státy v Zálivu údajně extrémistickým bojůvkám posílají peníze a vojenský materiál.
To si Turci a Arabové z Perského zálivu myslí, že až džihádisté dobudou, co chtějí, neobrátí se proti nim – samozřejmě poté, co Asad i Málikí prohrají? Vážně si myslí, že když jejich masem nakrmí tygra, zvaného ISIS, nespolkne je jako poslední?
Dost možná, že se rozpoutá náboženská válka na celém Středním východě. Stačilo by k tomu mnohem méně, než údajná poprava sedmnácti šíitských vojáků, kterou oznámila před časem ISIS.
Jestli se tak stane, válka by se mohla rozšířit i do Libanonu, Jordánska a států v Perském zálivu, kde šíité převažují nad sunnity – Bahrajnu a olejářských provincií na severovýchodě Saúdské Arábie.
Ptám se: vypadá dnešní Blízký východ – od Iráku, přes Sýrii, Jemen, Libyi, k Libanonu – tak, jak nám sliboval George Bush a jeho neokonzervativní „neoconi“, když zatroubili na slavnou americkou invazi do Iráku?
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
