Dokud jsem neviděl jednoho horlivého mluvku v televizi blábolit cosi o tom, jak se v roce 1974 naše hlavní město třáslo, že Nixon provede státní převrat, což spustilo aféru Watergate, vlastně jsem nic k pětadvacátému výročí celé záležitosti napsat nehodlal. Jenže tohle mi dalo pořádnou motivaci.

Watergate skutečně byl převrat. Bylo to svržení demokraticky zvoleného prezidenta mediálními a politickými elitami. Nixon je rozzuřil už tím, jak vyhrál předchozí volby: zvítězil drtivě, v devětačtyřiceti státech, což bylo do té doby nevídáno.

Msta po americku

Když Nixona svrhly, nedohnala ony elity k činu jakákoli láska k právu či snad ústavě. Šlo čistě o mstu.

Média a politický establishment nesnášely Nixona pro roli, kterou sehrál v aféře kolem Algera Hisse. Toho odhalil jako sovětského špiona a tím obecně hrdiny levičáckého New Dealu vlastně prohlásil za pitomce, kteří se nechali Stalinem vodit za nos.

Co Nixon provedl tak strašného, srovnáme-li jeho přístup s praxí jeho demokratických předchůdců?