Pavel Chrastina: Protest proti Dublinu IV

Utváření vlastenecké fronty

Dnes už to zmíněné strašidlo nemá tak jednoduché, jak to mívávalo. Naštěstí. Naše přirozená reakce nám velí rozpoznat staronové nebezpečí včas a důkladně rozebrat jeho příčiny. Proto hledáme odpověď na dlouhodobou agresivní aktivitu proglobalistických a protinárodních sil, které vykazují zásadní znaky starého marxismu nesené mezilidskou závistí a nenávistí ve stejném duchu, jak je kdysi vyslovil původce onoho neblahého „světového názoru“. Dnešní Marxovi pohrobci se ohánějí liberalismem. Ovšem jejich „levicový liberalismus“ uvolňuje ruce jen jim samotným. Stejně jako kdysi hlásají nepřípustnost jakýchkoli rozdílných názorů. Jsou vynálezci „politické korektnosti“, která má spustit vlnu strachu ze svobodného vyjadřování a pojmenovávání věci pravým jménem. O sobě pak stále demagogicky tvrdí, že jen oni jsou ti praví demokraté. Ve skutečnosti žádnými demokraty nejsou. Tzv. liberální demokraté jen umetají cestičku k dalšímu omezování nejprve těch základních, později i všech ostatních demokratických svobod. Připravují tak půdu pro postupné zavádění režimu, který by nebyl ničím jiným, než další diktaturou.

Už jsme to jednou zažili, a není to tak dávno. Ačkoli tomu tehdejší marxisté říkali diktatura proletariátu, ihned po uchopení moci se jim proletariát jaksi vypařil a zbyla jen „vedoucí úloha strany“, která se skrze povinnou stranickou disciplínu rychle smrskla na tuhou diktaturu partajních elit. Na diktaturu soudruhů, kteří sami sebe vynalézavě pasovali na „předvoj dělnické třídy“. A vzpomeňme, jak často nám tehdy vtloukali do hlavy své téze o nezbytném „proletářském internacionalismu“. Domníváte se snad, že se všichni tito lidé náhle dobrovolně zmizeli z povrchu zemského?

Rozhlédněme se kolem, nasajme trochu politického ovzduší a chvíli pozorně naslouchejme. Je, anebo není ta podobnost čistě náhodná? U nás se pro novodobé marxisty vžilo označení „pražská kavárna“, přestože je to označení značně nepřesné. Co jsou tyto samozvané elity národa zač a komu ve skutečnosti slouží?

Právě zažíváme jejich pokusy o omezování svobody projevu na sociálních sítích, a neuniká nám ani jejich volání po prolomení práva na listovní tajemství v soukromých poštovních službách na internetu. Ovládají veřejnoprávní vysílací prostor a nejméně dvě další velké soukromé televizní stanice. Dominují v našem nejčtenějším tisku. Už léta se snaží zavést tzv. „politickou korektnost“ jako obecnou normu autocenzury tak, jak se jim to podařilo už mnohem dříve během působení socialistických vlád ve většině zemí západní Evropy. Tak si tedy představují „liberalizaci“ dosavadní demokracie. Tento druh „liberalizace“ zavádějí potichu a nenápadně postupujícím diktátem, a není proto divu, že se proti těmto snahám staví nejen většina normálně myslících lidí, ale také ta část našich politiků (stávajícím prezidentem počínaje), která správně pochopila odpovědnost ke svému národu, která jim byla svěřena volbou.

Nenechme si propagandou tzv. hlavních médií namluvit, že zmíněná „pražská kavárna“ je silou, která v Praze skutečně převládá. V hlavním městě žije a pracuje mnoho intelektuálů, kteří se s názory postmarxistické kavárny ostře rozcházejí. Mohli bychom to klidně nazvat „antikavárnou“. Jenže celý tento myšlenkový proud byl doposud nejednotný a roztříštěn na neorganizované skupiny přátel nebo malé zájmové organizace, případně členy nebo příznivce Strany přímé demokracie Tomio Okamury. Úkolem nově vzniklé Platformy je nechat jasně zaznít hlas právě té převládající většiny občanů, kteří ještě nezapomněli, co je to demokracie bez přívlastků, co je to svoboda, co je to národ a co je to vlast.

Platforma evropské civilizace

Před několika týdny se v Praze konala ustavující schůze protagonistů a sympatizantů iniciativy nazvané Platforma evropské civilizace. Navazuje na činnost dosavadní Platformy zákonodárců pro zachování evropské kultury, působící na půdě našeho parlamentu. Aby náhodou nedošlo k desinformačnímu posunu, dodávám, že cílem této nové občanské iniciativy je obrana a zachování dosavadních tradičních evropských civilizačních hodnot. Nejde tedy o pseudohodnoty, které se nám už dlouho v rámci rádoby povinné politické korektnosti snaží podsouvat neomarxistické a globalizátorské vedení unie, ale o skutečně demokratické hodnoty, ke kterým se Evropa dopracovala za dlouhá léta svého vývoje. Netýká se to jen stěžejních osobních svobod, které máme pevně zakotveny v ústavě, ale především práva celého národa a jeho národního státu svobodně rozhodovat o svém vlastním osudu.

Programové cíle nové platformy představili koncem ledna tohoto roku v Praze několika desítkám pozvaných hostů spisovatel Benjamin Kuras a PhDr Zdeněk Soukup. Přijeli i zástupci některých mimopražských sdružení a nechybělo ani několik novinářů. Závěrečná diskuse byla znamením naděje. Účastníci setkání pochopili, že sílu najdeme především v jednotě. Já jen podotýkám, že Platforma je občanskou iniciativou, není politickou stranou. K první závažné akci Platformy evropské civilizace došlo hned počátkem tohoto února.

Text a význam petice

V této chvíli bohužel hrozí, že nám Evropská unie odebere ono poslední, navýsost základní právo rozhodovat o svém vlastním osudu a o své budoucnosti. Evropská komise ve spolupráci s europarlamentem připravuje změnu azylové politiky, známou pod označením „Dublin IV“. Podle bruselského návrhu nám mají být afričtí a asijští imigranti přidělováni automaticky podle klíče, který znamená, že k nám budou přicházet cizími úřady vybraní přistěhovalci (jistě si dokážete představit, kteří to budou) nepřetržitým proudem v počtu několika desítek tisíc ročně, dokud se procentuálně nevyrovnáme s počtem imigrantů v Německu nebo ve Francii či ve Švédsku. Němci si nedávno uzákonili nové přijímání dalších imigrantů. Z toho je zřejmé, že má vlastně jít o nikdy nekončící proces. Respektive o proces, který nemůže skončit jinak, než úplnou islamizací země a zotročením celého národa. Za neuposlechnutí tohoto diktátu nás chtějí trestat neúměrně vysokými pokutami. Podle bruselského plánu na tom mají být podobně i ostatní státy uskupení V4 (Polsko, Maďarsko, Slovensko), které spolu s námi doposud úspěšně vzdorují masové islamizaci svých zemí.

Text petice se obrací k vládě republiky, ke všem poslancům obou komor parlamentu, a také k našim zástupcům ve všech složkách unijního aparátu. Nepřímo jim připomíná jejich nejvyšší morální závazek, tj. závazek ke svému vlastnímu národu. Text a podpisové archy petice najdete ZDE. Podpisové archy je třeba zaslat na adresu PhDr Zdeněk Soukup, Americká 90, 350 02 CHEB do konce měsíce února. A věřte, že peníz vynaložený na koupi poštovní známky se nám všem v budoucnu mnohonásobně vrátí.