Utváření vlastenecké fronty

Dnes už to zmíněné strašidlo nemá tak jednoduché, jak to mívávalo. Naštěstí. Naše přirozená reakce nám velí rozpoznat staronové nebezpečí včas a důkladně rozebrat jeho příčiny. Proto hledáme odpověď na dlouhodobou agresivní aktivitu proglobalistických a protinárodních sil, které vykazují zásadní znaky starého marxismu nesené mezilidskou závistí a nenávistí ve stejném duchu, jak je kdysi vyslovil původce onoho neblahého „světového názoru“. Dnešní Marxovi pohrobci se ohánějí liberalismem. Ovšem jejich „levicový liberalismus“ uvolňuje ruce jen jim samotným. Stejně jako kdysi hlásají nepřípustnost jakýchkoli rozdílných názorů.  Jsou vynálezci „politické korektnosti“, která má spustit vlnu strachu ze svobodného vyjadřování a pojmenovávání věci pravým jménem. O sobě pak stále demagogicky tvrdí, že jen oni jsou ti praví demokraté. Ve skutečnosti žádnými demokraty nejsou. Tzv. liberální demokraté jen umetají cestičku k dalšímu omezování nejprve těch základních, později i všech ostatních demokratických svobod. Připravují tak půdu pro postupné zavádění režimu, který by nebyl ničím jiným, než další diktaturou.

Už jsme to jednou zažili, a není to tak dávno. Ačkoli tomu tehdejší marxisté říkali diktatura proletariátu, ihned po uchopení moci se jim proletariát jaksi vypařil a zbyla jen „vedoucí úloha strany“, která se skrze povinnou stranickou disciplínu rychle smrskla na tuhou diktaturu partajních elit. Na diktaturu soudruhů, kteří sami sebe vynalézavě pasovali na „předvoj dělnické třídy“. A vzpomeňme, jak často nám tehdy vtloukali do hlavy své téze o nezbytném „proletářském internacionalismu“. Domníváte se snad, že se všichni tito lidé náhle dobrovolně zmizeli z povrchu zemského?

Rozhlédněme se kolem, nasajme trochu politického ovzduší a chvíli pozorně naslouchejme. Je, anebo není ta podobnost čistě náhodná? U nás se pro novodobé marxisty vžilo označení „pražská kavárna“, přestože je to označení značně nepřesné. Co jsou tyto samozvané elity národa zač a komu ve skutečnosti slouží?