Kde kdo (včetně novinářů, politologů, politiků, aj. „expertů“ na právo – teď zejména ústavní) tady už pár měsíců mlží a oblbuje žonglováním s pojmy kompetenční žaloba, ústavní žaloba, etc. – ze stádia přirozené blbosti až do stavu toho právního bezvědomí. A dokonce už jaxi zfialověli někteří právníci v rámci souručenství – sic!
Tak pro pořádek (a snad už jednou provždy): Hradní posádka (ve své „svaté válce“ proti všem normálním lidem a zbytku právního státu v zemi krále Miroslava) se tu snaží podsouvat tzv. „kompetenční žalobu“. Jenže právě tenhle typ žaloby v daném případě nelze použít. Ani omylem. Takže tu kompetenční žalobu v daném případě (podání na Ústavní soud) by soudce zpravodaj musel ihned odmítnout ještě před zahájením řízení, které by řádně zahájit nešlo (už jen proto, že ÚS v tomto případě není příslušný rozhodovat).
Podobně nelze použít ani podobně podsouvanou tzv. „ústavní žalobu“ – ta by jistě musela dopadnout podobně. Totiž tento typ žaloby může iniciovat Senát za jistých podmínek (taxativně stanovených) a nynější Senát by to asi neudělal – byť by možná i mohl vědět jak, ale … Nota bene, když drahnou dobu vedení tohoto Senátu radil dr. Kysela (podle některých prý ústavní právník – zatímco dr. Kysela, co „ústavně“ radil i té hradní posádce, ústavním právníkem není a podle veřejných zdrojů učí sociologii na Právnické fakultě v Praze).
Podobně by byla nic neřešící (i svého času také podsouvaná) správní žaloba proti tzv. nečinnosti správního apod. orgánu (jímž prezident republiky do určité míry je – coby nejvyšší státní úředník v oblasti státní exekutivy). A víc už ani k tomu netřeba dodávat. Kdo ještě nepochopil to právní kutilství hradní posádky, pavlačí mééédyja mejnstrýmu & spol. struktur, ten už (kdo ví) možná propadl do právního bezvědomí. Nicméně podle vox populi se dá léčit i tohle stádium pre patologie intelektu. Jen to prý chce hned zpočátku terapie zcela odfialenkovatět. A pak řečeno s Karlem Krylem „vydržať!“ Tolik stručně k věci z vox populi.
A jako doušku – řečeno s klasikem – i něco „z mého života“ – tak třeba: Když jsem ještě asi tak 10 let přednášel na jedné univerzitě, vždycky na začátku semestru jsem novým studentům říkal: „Vážení kolegové, kdyby vás někdy potkala ta nehoda, že byste pracovali v médiích, anebo v nich už pracujete, pamatujte, že když ta média použijete správně, pak je to Boží dárek. Ale když ta média použijete špatně, anebo je nedej Bůh dokonce zneužijete, pak je to něco jako zbraň hromadného ničení“. A k tomu jsem z vlastní praxe dodával i dva bonmoty. První ještě z dob té předchozí totality před 1989, kdy se z praxe tradovalo, že „zprávy tuzemských médií jsou trojího druhu: Pravdivé, pravděpodobné a nepravdivé. Přičemž ty pravdivé jsou přesný čas. Pravděpodobné jsou předpověď počasí. A ty nepravdivé? Jsou všechny ostatní“. A k tomu jsem dodával nový bonmot z praxe už této nové (řečeno s Karlem Krylem) demokratury: „Víte, kde začíná pravda? Pravda začíná tam, kde končí signál České televize.“
No comment.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
