Matematik a finančník Nassim Nicholas Taleb charakterizuje byrokracii jako systém vlády, který maximalizuje vzdálenost mezi těmi, kdo rozhodují, a těmi, kdo nesou zodpovědnost za rozhodnutí. (Známe to všichni: kdosi na ministerstvu vydá vyhlášku, která má zásadní význam třeba pro celé průmyslové odvětví, ale odpovědnost padá na někoho jiného. Odpovědnost za rozhodnutí, ale hlavně odpovědnost za plnění vyhlášky.)

Americký ekonom William Niskanen tvrdil, že racionálně se chovající byrokrat (tedy takový, který maximalizuje svoji moc) bude vždy a všude usilovat o navýšení svých rozpočtů, čímž silně přispívá k růstu moci státu. I toto známe velmi dobře: potřebujeme finance, abychom mohli dotovat to, a to, a ještě to.

Mezi českými čtenáři je dosti známý i britský historik, romanopisec a satirik Cyril Northcote Parkinson: Úředník se vždy snaží zvyšovat počet svých podřízených, nikoli svých rivalů: úředníci si navzájem přidělávají práci. Tolik Parkinsonův zákon byrokracie, který říká prakticky totéž, co Niskanen.