Ukrajina je eklatantní příklad řečeného a vidíme na ní, že protiruské elementy vypustily džina místní krajní pravice, jež nechce ani slyšet o nevyhnutelném mírovém jednání s Ruskem. Respektive s jeho pomahači na východě znesvářené země.

V Sýrii, kde byly USA, evropskými mocnostmi, Tureckem a orientálními despociemi Perského zálivu zafinancováni (náboženští) radikálové, se dá poznat jistá inspirace pro předchozí postup. Nejvýznamnější rozdíly jsou však především v počtu lidských obětí a ztrát na majetku. Nebo v tom, že syrská občanská válka tvoří spojité nádoby s Irákem. „Pro změnu“ na padrť se drolícím státem, kde nejspíš stále větší množina lidí bere na milost bez milosti oběšeného Saddáma Husajna. Bezohledného zločince, který se západním mocnostem postupně přestal hodit, až ho jejich propaganda přetavila v Hitlera. Což se koneckonců odpůrcům dotyčných hráčů stává úplně běžně. Naposledy – světe, div se – (jejich bývalým) spojencům Bašáru Asadovi a Vladimíru Putinovi…

Staletí dominující západní mocnosti, respektive některé jejich kruhy, odmítají připustit, že „časy se mění“. A dělají psí kusy, jen aby zůstaly v centru dění. Výsledkem se stal opak. Nešikovná, nicméně agresivní politika George W. Bushe úpadek Západu ještě urychlila. Způsobila mu mimo jiné strategickou porážku v Afghánistánu, kde se USA po 11. září 2001 střetly se svými islamistickými milci z dob bojů proti Sovětskému svazu.