Bývalý důstojník sovětských a ruských tajných služeb je často (nejen) ve své vlasti vnímán jako někdo, kdo ráznými kroky hrozící dezintegraci zabránil. Třeba když zkrotil oligarchy, zlikvidoval odstředivé tendence ve vzdálenějších regionech, případně vyhrál druhou čečenskou válku (1999). Pod jeho vedením se Kreml stal znovu symbolem moci, respektu a autority, jíž vnímá celý svět, a země si notně polepšila také ekonomicky. S Putinovou prezidentskou érou si tudíž běžný Rus spojuje návrat důvodů k vlastenecké hrdosti, konec jakési nové „smuty", kterou přivodil rozpad Sovětského svazu či „alkoholokracie" Borise Jelcina. Tomu ostatně Západ velkoryse prominul, když nechal rozstřílet jemu vzdorný parlament...

Cílevědomé i víceméně úspěšné směřování k obnově vážnosti Ruska nebo zlepšování životní úrovně (k čemuž svého času významně přispěla též změna cen ropy na světových trzích), má však dvojí dopad. Hlavě státu vynesl obrovské domácí uznání, ale logicky zneklidnil mezinárodní konkurenty, co léta všestranně profitovali z mocenského úpadku Moskvy. Když se následně ukázalo, že kroky putinovské kliky vedou k některým nepřehlédnutelným úspěchům, začaly se znovu výrazněji objevovat rysy předchozí, studenoválečnické etapy. Například administrativa amerických Demokratů vystupňovala agresivní antiruskou rétoriku a nápadnými se staly také destabilizační akce při hranicích či proti zájmovým oblastem RF.

Nejznámější se stal Západem podporovaný puč, pardon, oslavovaný Euromajdan v Kyjevě, jemuž těsně předcházel výrok Hillary Clintonové o nezbytnosti zabránit reintegraci postsovětského prostoru za každou cenu. Následné porušení mezinárodního práva ohledně strategického Krymu, kde mimochodem většina ukrajinských vojáků přeběhla na ruskou stranu, vyvolalo bouři. Příval očerňujících informací, hospodářských sankcí a výhrůžek neustal doteď. Je zde patrná snaha překrýt třeba historickou paměť s nezákonným počátkem války v Iráku, která trvá už patnáct roků. Zároveň se zuřivě popírá, že by Kreml - jakožto patron východoukrajinských pseudostátností - mohl získat inspiraci v násilném vytvoření již druhé albánské státnosti, Kosova.